Máme jen dvě možnosti.

Buď náš vesmír a my jsme dílo Kreatora, nebo jsme výsledek slepé Náhody.

To, že aspoň u nás většina lidí dává přednost Náhodě je výsledek falešného  působení vědy, která, aniž má k tomu důkaz, tvrdí že Bůh neexistuje.

Ovšem v posledních několika dekádách  věda předestřela dva objevy, které její tvrzení velice a velice zpochybňují.

První objev je Velký třesk, kdy z ničeho, z nesmírně malého bodu vznikla veškerá současná hmota, energie, prostor a čas. Velký třesk je podle lidské logiky nejmíň tisíckrát pravděpodobnější jako dílo Kreatora, než slepé  Náhody.

Druhý objev je  neuvěřitelně přesná vyváženost fyzikálních zákonů a konstant, tak aby mohla existovat hmota jako hostitel vědomí - člověka. Pravděpodobnost, že něco podobného vznikne náhodou  se nekonečně blíží nule. Samozřejmě mi položíte  otázku "co bylo předtím a kde se vzal Bůh". Ptát se co bylo předtím je nesmysl, protože předtím nebyl čas, ten byl stvořen pro náš \Vesmír, před tím byla věčnost, a kde se vzal Bůh - my pouze jsme schopni popsat svět, ale vyložit ho neumíme, natož abychom znali tuto odpověď. V té souvislosti bych chtěl upozornit ty " my věříme jen vědě", že věda pouze svět popisuje, zjišťuje jak to funguje, ale absolutně neodpovídá na otázku proč to tak funguje  - to je třeba případ Velkého třesu, nebo vyladění fyzikálních zákonů a fyzikálních konstant.

Jsme minivědomí A bývá někdy i těžké se s tím smířit a připustit si, že Vševědomí by se nám do hlavy stejně nevešlo. Nejen nevěšlo, ani by to ta naše hlava nepobrala. Ten, kdo urazil velký kus cesty k pochopení, se stává více a více smířený s tím, že vše poznat za života nestihne. Přesto to může být dobrodružné poznávání.

čekají nás Vánoce. Křesťanský svátek narození Krista. Jako z udělání se narodil zrovna v čase, kdy pohani slavili svátek slunovratu. Dělá to spíše dojem, že církev ve snaze posílit svůj vliv a nevzít pohanům příležitost k zábavě, jim prostě jejich svátek nahradili církevním. Kdyby za celou tou vírou nebyla církev, de facto politická organizace, která si svými historickými metodami vyrovná nejhorším hrůzovládám, tak bych snad i uvěřil, že na víře něco bude. Než se stát ovečkou takové organizace, která upalovala nevinné, kradla majetky jinak věřícím, hájila bludy, tak to si raději za předmět víry ponechám přesvědčení, že Bůh je ukrytý v živočišné buňce a jejím dělením a mutacemi dělá ty největší zázraky.

Termín Vánoc nemá s termínem narození Ježíše Krista společného pranic. Co se týká církve, ta neměla být politickou organizací, ale lidé ji z ní udělali. Církev má v první řadě být společenstvím křesťanů. Církev také lidem diktovala, jak mají věřit, třebaže to nezřídka bylo v protikladu s tím, co se píše v Bibli. Heslem "miluj bližního svého" se asi z církevních představitelů řídil málokdo, ale co čekat, když se většina církevních úřadů dala koupit za nemalé peníze.

Vašeho Boha v živočišné buňce nemohu uctívat, mého dědu obdařil makulární degenerací sítnice a dnes téměř nevidí, babičce zase nadělil nemocné kyčle, které jsem po ní nejspíš zdědil. Dle mého názoru to není Bůh dobrý a takového nebudu uctívat ani kdyby mi někdo dokázal, že skutečně existuje.

A co když prostě žádný Bůh není a žádný smysl věcí tak, jak si to představuje člověk, neexistuje? Není ani dobrý ani zlý. Prostě není.

Může to tak být, ale v tom případě nemáme žádný cíl a smysl. Navíc nevím, co pak ospravedlňuje zákony. V Bibli se například říká, "nezabiješ". Z evolučního hlediska je ale vražda vlastně dobrá věc, ne? Přežije ten, kdo je evolučně silnější ... ať už je to obezřetností, dobrou reakční dobou nebo šikovností s dýkou či pistolí.

Existenci Boha už dokázal sv. Tomáš Akvinský.

Myslíte například třeba to, že každý člověk ví, jak vypadá dokonalost, i přes to, že ji nikdo nikdy neviděl a nezažil a na tomto světě v podstatě neexistuje? Takže tady zbývá jenom Bůh, který je dokonalý a který vložil onu představu dokonalosti do každého člověka? To je moc pěkná myšlenka. 

A co vícebožstva?

Co když měli pravdu staří Aztékové, Inkové, nebo současní domorodci na Nové Guinei a v Tichomoří?

Vícebožstva, myslíte polyteizmy? Polyteismus naznačuje nějakou roztříštěnost, nejednotnost. Oproti tomu v Bibli vystupuje Bůh Otec, Ježíš Kristus a Duch Svatý, jsou tedy tři a přitom jeden, mají totiž jednotné smýšlení.

Mně osobně dává víc smysl jeden Bůh, než spousta bohů, kteří se mezi sebou hádají, zabíjejí, přiklánějí se na stranu různých skupin lidí, jejich moc se mění podle počtu příznivců a obětí, lidé si je musí usmiřovat atd. Co je konkrétně pravda se dozvíme až po smrti, pokud vůbec.

Vsechny jevy i objekty v ramci casu a prostoru zformovanem Velkym treskem se daji vysvetlit bez nutnosti zavadeni pojmu Boha. Na druhou stranu vysvetleni pomoci Boha je take mozne a je jednodussi, takze ho pochopi skoro kazdy. Ja osobne nejsem priznivcem naivnich reseni.

Tak ono principiálně jde o jinou věc, než vysvětlení "jak" jsme vznikli. Velký třesk nedává vůbec žádnou odpověď na otázku "proč" je tady vesmír, evoluce neříká, "proč" je tady život. Na odpověď smyslu věda odpovědět nemůže.

Pokud vím, tak u jevů, kde není známý původce, se běžně říká, že je to "náhodné". Nejsem si jist, zda byla náhoda nějak vědecky prokázaná, ale sama o sobě mi příliš vědecky nezní. Je to takový trochu sofistikovanější způsob jak říct "nevíme proč".

Na teorii boha je asi nejsmutnější jeho zbytečnost, nepotřebujeme ho, neboť se v podstatě nijak objektivně neprojevuje.

Ale nekdo ho potrebuje. Zije se mu s nim lepe. To mate jako s alkoholem, nekdo ho potrebuje, aby byl stastny, nekdo ne.

Pro vás, coby technika - programátora:

Jsou tři okruhy poznání:

vědět - mít objektivní informace

myslet - z několika informací vytvořit novou, která je pravděpodobně správná

věřit - nesouvisí z žádnou informací, jde jen o přání

Jeden věří, že bude zítra pěkně, protože má rande a druhý věří, že bude pršet, protože potřebuje zalít zahrádku. Víra nemá se skutečností nic společného...

Souhlasím, že víra nevyplývá z faktu. Některé vědecké objevy vyplynuly z náhodného poznání faktu, např. objev penicilinu. Spousta jiných začala tím, že nějaký vědec něčemu věřil a zkoušel, zda je to možné a možné to bylo.

Víra nás motivuje a posouvá někam dál. Ale pokud člověk zjistí, že jeho víra byla nesprávná, neměl by se ji snažit obrnit fanatismem, ale vzdát se jí. Nakonec ale člověk nějakou víru mít musí, protože jinak pouze bezcílně bloumáme a čekáme, jaký bude náš osud.