Nácek křičí: „Náckové!“

Není horšího pokrytectví, než obviňování ostatních z něčeho, co sami děláte. Západní levice v tom má bohatou praxi.

Pro levičáka západního střihu je dostatečným důkazem vašeho „nacismu“ už jen podpora jiných lidí, kteří (podle nich) zastávají nacistické ideály. Přiznejme tedy na chvilku jeho argumentu váhu, a podívejme se, s kým se přízní on: Západní konzervativci a nacionalisté? V žádném případě! Palestinský nacionalismus? To je jiná.

Prvotní počátky palestinského nacionalismu se datují do dvacátých let minulého století. Tehdy byl de-fakto lídrem palestinských Arabů velký muftí Amin al-Husajní. Ten byl od počátku silně antisemitský. Zpočátku zastával panarabismus a začlenění do Sýrie, ta ale byla francouzskou kolonií a Palestina britskou. Nikdo netušil, že to nepotrvá další stovky let, a tedy palestinský nacionalismus pro něj začal dávat víc smysl.

Když se ve třicátých letech neúspěšný rakouský malíř stal úspěšným německým diktátorem, Amin al-Husajní se hodně inspiroval. Během války i nabízel Hitlerovi, že Palestinu etnicky vyčistí od Židů, stýkal se s Hitlerem i dalšími nacistickými pohlaváry, a rekrutoval do Waffen-SS Bosenské muslimy, jimž dal i zdravici pravicí.

Dobová fotografie, autor neznámý, zdroj Bundesarchiv Bild 146-1980-036-05

Pak se Třetí říši přestalo dařit a jednoho dne Hitler pozřel jed a pro jistotu si ještě ustřelil hlavu. Krátce nato v Německu nacismus skončil. Nuže, nestalo se to jen tak přes noc, dvanáct let indoktrinace nechalo své následky. Německo bylo okupováno dalších čtyřicet let.

V Palestině to ovšem neskončilo, tam to teprve začínalo pořádně vřít. Británie a Francie sice vyhrály válku, ale jejich koloniální impéria se začala hroutit. A když se v Palestině stávali Britové terči teroristických útoků jak ze strany Palestinců, tak i Židů, tak jednoho dne prostě odpluli.

Židé, kteří přežili Holocaust a rozhodli se odcestovat na území Palestiny, najednou zjistili, že jedny nacisty sice přežili, ale jsou tady další, kterým se musí postavit se zbraní v ruce, jinak budou vyhlazeni. Další náckové, kteří nebyli dobyti a okupováni Spojenci, ale naopak od nich získali nezávislost.

Dnešní politická reprezentace Palestiny vyznává stále stejné ideály: Vyhlazení Židů je přednější vlastní prosperitě. Izraelský stát nemá podle nich právo na existenci na sebemenší rozloze. Žádná dostatečně dlouhá okupace spojená s deradikalizací zde neproběhla, i s ohledem na neustálý diplomatický nátlak z mnoha stran, i podporu palestinského boje proti Izraeli ze strany mnoha muslimských států.

Tomuhle ten západní „progresivní liberál“ přizvukuje, za tohle se staví, a přidává k tomu ostrakizaci židovských studentů, snad i fyzické napadání Židů. Dělá to v rámci svého boje proti „Sionismu“, byť za antisemitu se nepovažuje. Vás pak nazve náckem za umírněný konzervativní postoj, jako například preferenci vlastní kultury oproti kulturám cizím.

A přitom sám má k náckovi mnohem blíže, než vy.

Zdroje:
The Origins of the Israeli-Palestinian Conflict – Casual Historian
Hamas Covenant 1988 – Yale Law School
Vlastní politický komentář k dnešní situaci