Ani Topol neroste do nebe ...

V posledních dnech se strhla nebývalá mediální vlna odporu vůči Mirku Topolánkovi. Poté také odpor stranických kolegů a nátlak na odstoupení z pozice předsedy strany a volebního lídra, z kandidátky ...

Proč to všechno? Protože je to rasista, nepřítel křesťanství, atakdále. Nebo nikoli? Nakolik věříte médiím? Díky článku redaktorky Martiny Suré (Gay magazín zveřejnil záběry s Topolánkem. Tuší, kdo je vynesl.) a prohlédnutí v něm odkazovaného nesestříhaného záznamu jsem si na věc utvořil svůj pohled a kritiku příliš nechápu. Zřejmě to nejsou hlavní důvody pro jeho odstranění, ale lavina stržená sestříhanou verzí zabrala a dala dobrou záminku.

To, co vyslovil, si měl nechat raději do hospody a neříkat je v interview. Ale pořád to jsou "jen" žerty. Když Paroubek přirovnal výsledek parlamentních voleb v roce 2006 k Vítěznému únoru, bylo to krajně nevhodné a nemyslím si, že se pokoušel o vtip.

Mediálně proslavené osobnosti by se ale měly snažit chovat tak, abychom si je mohli brát za svůj vzor. Topolánka bych si za vzor nebral už kvůli tomu, jak podvedl svou manželku. Ale domnívám se, že většina z lidí, kteří teď do něj kopou, když už je na lopatkách, by jako vzor selhali také.

Působil na mně jako správný a férový chlap, ale jak sám řekl, ani Topol neroste do nebe. A pobyt na politické scéně dokáže s člověkem udělat nehezké věci. Až se definitivně skácí k zemi, asi to pár lidem pomůže cítit se lepší a větší na jeho úkor. Důvod k jásotu to ale není, na politické scéně zůstává spousta horších lidí.