Zmrzlina pro Ovenku

Pokud byste u nás doma otevřeli mrazák, našli byste v něm všechno možné, ale nejvíce místa v něm právě teď zabírají různé nanuky a zmrzlinky.

Pokud se už díky mým článkům trochu orientujete v naší rodině, pak byste tipovali ze tří možností:
a) Jsou to zásoby pro vnučku, která má zmrzlinu moc ráda
b) Nanuky se „ochlazuje“ naše šestadevadesátiletá babička, které Macinkou zrušená klimatická krize nedělá dobře.
c) Většinu této pochutiny sní autor blogu.

Pravdou je, že ty nanuky máme u nás doma rádi všichni a všichni je jíme. Kdo ale u nás v této sladké a také studené disciplíně vítězí?

Tříletá Adélka, když jsem jí minulé pondělí v Praze koupil ovocný sorbet v kornoutu, po jeho zkonzumování prohlásila: „Dědečku, ta mangová zmrzlina byla móc, móc dobrá. Opravdu, móc dobrá“.
Já, když už do mrazničky zabloudím, tak nikdy nezůstane jen u jednoho nanuku nebo zmrzlinového kornoutu.

Vítězkou je ale na celé čáře Ovenka, která na jaře oslavila devadesáté šesté narozeniny. Většinu času tráví ve svém „pelíšku“, jak říká polohovací posteli. Hodně toho prospí a když bdí, tak telefonuje, čte nebo se dívá na televizi, kterou si oblíbila poté, co jsme jí tam před třemi roky zapnuly titulky, protože hodně špatně slyší.
Celý život měla ráda sladké. Tak trochu popírá všechny vědecké výzkumy ohledně zdraví. Nepotřebovala by polévku a ani hlavní chod.

Pokud bychom jí sestavili jídelníček podle ní, vypadal by následovně:
Snídaně: koláček, buchta nebo croissant, a k tomu kakao.
Oběd: čokoládový smetanový jogurt a zmrzlina.
Večeře: dobrý dortík a zmrzlina.
Zdá se vám, že přeháním? No, tak trochu určitě. Občas by si dala i řízek a bramborový salát.

Protože ale jídelníček nesestavuje, tak v ním má ovoce, zeleninu, bílkoviny živočišné i rostlinné a vše ostatní, co do zdravé stravy patří.

V pátek, když snědla polévku, jsem se jí ptal: „Ovenko, chceš teď jogurt a večer zmrzlinku, nebo teď zmrzlinku a večer jogurt?“ Nejspíš byste uhodli, že chtěla zmrzlinku. „A večer druhou, že?“ Zareagoval jsem a ona souhlasila.
Je to už nějakou dobu, co jsem Ovenčino stravování konzultoval s naší paní doktorkou. Vytáhla z karty Ovenčiny poslední výsledky krevního rozboru a řekla: „No, víte, že je má zase z vaší rodiny nejlepší? Tak ji netrapte, a to sladké jí dejte.“

A tak Ovenka dostává i to své sladké v trochu větší míře než většina z nás. Došel jsem k závěru, že kdybychom ji trápili „zdravou stravou“, bylo by to u ní jako lít benzín do „dýzlu“.