Ze starého přátelství

            Na vojně jsem měl problémy kvůli své víře. V době totality mi hrozil dokonce prokurátor, ale pak se mne zastal jeden velitel. Zajímalo mne, proč mi pomohl, když mne neznal.

            Když Mefibošet, syn Jonatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl na tvář a poklonil se. "Mefibošete," oslovil ho David. "Jsem tvůj služebník!" odpověděl. "Neboj se," řekl mu David. "Kvůli tvému otci Jonatanovi ti chci projevit přízeň. Vrátím ti všechny pozemky tvého děda Saula a budeš vždy jíst u mého stolu." (2. Samuelova 9,6+7)

            Mefibošet, Saulův vnuk, předvolaný ke králi Davidovi nevypadal zrovna radostně. Věděl o tom, co vše provedl jeho děda současnému panovníkovi a tak měl strach, že teď pocítí pomstu. O to větší bylo jeho překvapení. Dostane zpět dědův majetek a ještě smí jíst u královského dvora. To vše jen díky tomu, že jeho otec Jonatan uzavřel s Davidem přátelství...

            Velitel, který se mne zastal, mi později řekl, že jako kluk jezdil k babičce do vesničky pod Tatrami. Sousedka prý věřila stejně jako já a přirostla mu k srdci natolik, že se později jako voják z povolání rozhodl, že pomůže každému "sobotáři", kterého v jeho útvaru dostane do průšvihu víra.

            Davidův příběh mne vede k přemýšlení nad tím, jak se chovám k mým "Mefibošetům". Umím přenést mé přátelství a mou přízeň jejich otcům i na ně? Přátelství přece nemusí končit smrtí. Může žít dál v dětech mých mrtvých kamarádů.

Bože, nauč mne vidět nejen mé přátele, ale i jejich blízké. Pomoz mi vidět jejich potřeby a pomáhat jim.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Existuje někdo neomylný?