Zavelel jsi válečné hrůze

Spousta lidí se na starověkou literaturu dívá jako na něco neužitečného, protože oni přece žijí v docela jiném světě. Neuvědomují si, že se tím připravují o moudrost, kterou tyto texty obsahují.

První polovina 46. žalmu, které jsme se věnovali minule, je plná kontrastů. Bouři střídá nádherné ticho. Podobné je to i ve zbývající části. David tu porovnává stav světa s pozicí toho, kdo hledá bezpečí a klid u svého Stvořitele.
         Je zajímavé si všímat, jak tu David propojuje to, co vidí jeho oči, s tím, co vnímá jeho vnitřní duchovní zrak:
"Národy hlučí a říše se hroutí,
   Bůh zavelí – a mizí pevniny.
Hospodin veliký s námi drží,
   Jákobův Bůh je náš přepevný hrad." (Žalm 46,7+8)
Tato Davidova píseň není jen oslavou úžasné Boží moci. Současně je učebnicí toho, co bych měl dělat, když se mi zdá, jako by na mne padal celý svět:
"Pohleďte znovu na Boží dílo,
   jak skvělé věci nám na zemi dal!" (Žalm 46,9)
David v takových chvílích začne rozjímat nad krásou toho, co Bůh stvořil. Přestává přemýšlet o problémech, se kterými si neví rady, a raději se raduje třeba z krásného květu, který může obdivovat zblízka, když zrovna musí ležet ve skrýši, aby ho nenašli pronásledovatelé.
         I malá sedmikráska nám může znovu připomenout, že se o naše bezpečí stará Stvořitel celého vesmíru. Pak už není problém věřit tomu, co David píše dál:
"On jen pokyne a boje hned utichnou:
   luky se lámou, oštěpy tříští,
   válečné vozy – ty na popel shoří." (Žalm 46,10)
Stačí pohled do dějin, abychom poznali, jak pravdivá jsou tato slova. Stalin, Hitler, Napoleon a další vládci velmocí si mysleli, že jejich vláda bude věčná. Jenže pak stačí, aby Bůh řekl:
"Tak dost!" zavelel jsi válečné hrůze,
"mne, Hospodina, všichni uznejte,
skloňte se v úctě všechny národy!" (Žalm 46,11)
I dnes se nám někdy může zdát, že se situace na našem světě stvořiteli vymkla z rukou. Pokud pozorujeme dnešní společnost jen naším lidským pohledem, pak můžeme mít dojem, že zlo vítězí na všech frontách.
         Pokud se nechám pochybnostmi připravit o "duchovní zrak", pak přijdu také o svou víru. Ježíš mne v Bibli opakovaně připomíná, že jako křesťan to na tomto světě nebudu mít snadné. Ďábel se mne bude opakovaně pokoušet dostat "do kolen". Možná i proto bych si měl často opakovat poslední myšlenku 46. žalmu:
"Hospodin, Pán nesčíslných davů,
   je na naší straně,
   Jákobův Bůh – náš nedobytný hrad." (Žalm 46,12)
46. žalm je plný kontrastů. Hluk tohoto světa, řinčení zbraní a pak najednou klid v bezpečí Boží náruče. Podobné je to i v mém životě. Pokud se příliš zaměřím na dění okolo mne, mohou mi z toho hlomozu zaléhat uši. Druhou možností je přijít k Hospodinu a schoulit se mu do náruče. V ní objevím jeho pokoj a mír. Zjistím, jak úžasný je pokoj, který nabízí Ježíš: "Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!" (Jan 14,27)
         Hřích a zlo útočí na každého člověka. Útočí i na nás. Nezapomínejme na to, že i v tomto boji "Hospodin, Pán nesčíslných davů, je na naší straně".