Zapomeň na vteřiny a možná i na hodiny

     V době studií na vysoké škole jsem se často pral s problémem, jak stihnout vše co musím a také to, co chci. S časem vlastně bojuji dodnes. Má tenhle zápas nějaké řešení?

     Můj kamarád to kdysi řešil tak, že si vždy večer dělal přesný plán na další den. Jeho plán byl opravdu přesný. Zatímco já plánoval zhruba na hodiny, on počítal minuty. Sestavení plánu mu někdy trvalo i celý večer.
Jednou jsem se ho zeptal: „Tak co, jak se ti daří dodržovat to, co naplánuješ?“ Přiznal, že moc ne. „Tak proč s tím plánováním nesekneš?“ Chvíli přemýšlel a pak řekl: „No, mám tak aspoň pocit, že jsem to dobře naplánoval!“ A já si v té chvíli vzpomněl na glosu, kterou můj táta komentoval tehdejší plány KSČ na další pětiletku: „Co nelze udělat, lze naplánovat!“

     Jiný kamarád jezdil často služebně do „rozvojových zemí“. Jednou přivezl krásnou příhodu. Přiletěl na letiště, kde ho měli vyzvednout. Čekal dlouho. Když se po třech hodinách čekání dočkal, přišel rozesmátý černoušek. Kamarád se ho zeptal, proč na něj musel tak dlouho čekat. Odpověď byla odzbrojující: „Vy bílí máte hodinky a my černí máme čas.“

     Tehdy, když mi to vyprávěl, jsem se tomu zasmál. Dnes už se nesměji, protože čím dál tím víc poznávám, jak hluboká je to pravda.
     Každou chvíli mi nějaká reklama blbne hlavu tím, že bych si měl koupit něco, bez čeho se určitě neobejdu. A myslím-li si, že když jsem se bez toho obešel až doposud, tak se obejdu i nadále, jsem sto let za opicemi a vlastně ani nevím, co je to skutečné štěstí a neumím žít...

     Dnes jsem přemýšlel o větě, kterou mi na FB napsala snacha. Vrátili se právě z Afriky, kde mimo jiné prožili i noc na Sahaře. Pod její fotku z dovolené jsem připsal rádoby moudrý komentář: „I Sahara může být krásná, pokud na ní není člověk sám a má vše, co potřebuje.“ Odpověděla mi: „Pán, který tam žije 6 let, mi přišel docela šťastný.“

         A tak přemýšlím o tom, zda bych byl na té Sahaře šťastný i já. Ne, nemohu s jistotou odpovědět, že ano. Mám ale pocit, že pokud seberu dost odvahy k tomu, abych se vzdal zbytečností a nesmyslů, které mi nutí reklama a tato společnost, budu mít zase více času na ty, které často zanedbávám jen proto, že jsem uvěřil tomu, že svůj čas musím plánovat ne na dny nebo hodiny, ale i na minuty, vteřiny nebo dokonce ještě kratší časové úseky.
         Ne, dnes večer nevyhodím z okna televizi, počítač, tablet a spoustu dalších zlodějů času. Neplánuji provést revoluci. Skončilo by to prohrou. Raději začnu tím, co mohu udělat hned. Zapálím svíčku, uvařím voňavý čaj a pak pozvu mou milou, aby si se mnou přišla chvíli povídat. A teprve pak, až se nám bude chtít spát, se možná podívám na to, co mi na mé dnešní přemítání v diskuzi napíšete vy.

     Přeji příjemný večer.