Zalévání macbooku nesvědčí

Adélka, naše malá vnučka rádá zalévá zahrádku i rostlinky v květináčích. Nejraději by zalévala pořád.

Tuto její zálibu poznala i její paní učitelka ve školičce, kam už druhý týden chodí každé dopoledne na dvě hodiny.

Já si na její zálibu vzpomnel začátkem týdne. Byla u nás na víkend. V pátek jsme jeli „žlutým vláčkem“ z Prahy do Brna, v pondělí opačným směrem. Bylo to poprvé, co u nás byla na víkend úplně sama, protože dříve si pro ni rodiče v neděli vždy přijeli.

Měli jsme obavy, jak to zvládne.
Páteční cestu už znala. Nové pro ni bylo to, že jsme nejeli ze Zahradního města, ale z Hlavního nádraží. Ocenila, když jsem jí v čekárně natočil zmrzlinku. Chtěla míchanou – vanilkovo-jahodovou.
V pondělí jsme měli obavy, jak zvládne loučení s babičkou, které bylo vždy s velkým pláčem. Nakonec vše proběhlo v pohodě.
V čekárně Regiojatu okamžitě prohlásila: „Zmrzlinka!“ Musel jsem jí vysvětlit, že zmrzlinka je jen v té pražské čekárně. Druhé zklamání nastalo, když ve vlaku nedostala „jablečný džusík“. Upokojil ji ale její oblíbený tvarohový koláček.

Teď se konečně dostávám k tomu zalévání macbooku. Pokud jste hádali, že ho zalévala Adélka, tak jste se netrefili.
Těsně před tím, než jsme odcházeli z domu, si babička vzpomněla, že je potřeba v Adélčině nádobě na pití vyměnit vodu. Rychle to napravila a já vnuččino „pítko“ strčil do batohu.
Ve vlaku jsem batoh uložil nad sedadlo a věnoval jsem se tomu malému živému pokladu. Po chvíli jsem se otočil a uviděl, jak z batohu teče voda. Zjistil jsem, že babička v tom spěchu nasadila víčko trochu šejdrem a jak jsem dal batoh naležato, voda si našla cestu ven.
Začal jsem zachraňovat Adélčino záložní oblečení, které bylo v té chvíli tím nejdůležitějším. Úplně jsem zapomněl, že mám v batohu i můj macbook.

Teprve v Praze jsem svůj počítač vytáhnl. Byl trochu vlhký, ale fungoval. Při spáteční jízdě jsem ale zjistil, že nedobíjí. Měl jsem zato, že se mi pokazil kabel, ale když se nic nezměnilo ani doma s druhým kabelem, došlo mi, že problém bude asi v tom zalévání.
Ráno jsem šel do servisu, kde zjistili, že na vině je skutečně voda. Koupil jsem si novější macbook, protože oprava toho staréhu bude nějakou dobu trvat. A protože už vím, že ani macbook neodolá vodě, odcházím ještě koupit vodotěsný obal, pro přídad, že by zase... Při cestách z naším malým andílkem totiž jeden nikdy neví.

Ani tato nepříjemnost s macbookem ale nezmění nic na tom, že na minulý víkend budu vzpomínat jako na jeden z nejkrásnějších v mém životě. Čas s malou Adélkou je totiž mnohem vzácnější než macbook či data, o která jsem přišel. Už teď se těším na další takový víkend.