Zakrytá tvář ...

            Jak se cítíte, když potkáte někoho, kdo si zakrývá tvář? Já osobně mám při takovém setkání nepříjemný pocit, kvůli kterému se necítím v bezpečí.

            Když k nim Mojžíš přestal mluvit, dal si na tvář závoj.
Kdykoli Mojžíš vstupoval před Hospodina, aby s ním mluvil, odkládal závoj, dokud nevyšel.
Pak vycházel, aby k Izraelcům mluvil, co mu bylo přikázáno. Izraelci spatřili Mojžíšovu tvář a viděli, jak mu kůže na tváři září. Proto si Mojžíš dával na tvář závoj, pokud nešel mluvit s Hospodinem. (Exodus 34,33-35)

            Také Izraelci neměli dobrý pocit, když potkali Mojžíše. Jenže oni se cítili ohroženi, když si tvář nezakrýval, protože mu po setkání se Stvořitelem zářila. Ta zář byla tak zvláštní, že se při ní nemohli ubránit dojmu, že jim Mojžíš vidí až do hlubin jejich nitra.

            Stává se vám, že potkáte člověka, ze kterého vyzařuje úžasná dobrota, a vy si vedle něho připadáte úplně jako nuly? Spousta "celebrit" dává ráda najevo svou významnost a slávu. Skutečně velký člověk ale raději "zastře svou tvář", aby se lidé mohli i nadále v jeho přítomnosti cítit příjemně a v bezpečí.

            Každý z nás je v něčem výjimečný. Otázkou je, jak se s tím vyrovnáme. Můžeme sklouznout k manýrám celebrit, nebo zůstaneme obyčejnými lidmi, se kterými se každý rád potká, protože je s nimi, i přes jejich výjimečnost, pořád dobře.

Bože, díky, že se nechováš jako celebrita. Je mi s Tebou dobře. Chci žít tak, aby bylo dobře i se mnou. Tobě i všem lidem okolo.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Podívej se, jak září!