Vyprošené požehnání (Požehnání v Bibli 49)

Jako kluk jsem byl přesvědčený o tom, že musím vykonat něco slavného, abych měl pro své okolí nějakou cenu. Vyvodil jsem si to z toho, jak jsme ve škole neustále oslavovali partyzány, Rudoarmějce a další hrdiny.

Teprve o mnoho let později jsem pochopil, že Bůh má jinou optiku. Pro Boha nemají cenu jen hrdinové a udatní. V jeho očích má bohatýr stejnou cenu jako člověk, který je díky svému postižení celý život odkázán na pomoc druhých.

Vždy, když v Bibli narazím na postavu, u které nejsou popsány žádné výjimečné činy, mám radost. Sám se totiž považuji za člověka, ze kterého nikdy žádný hrdina nebude. Jedním z těchto neznámých je i Jaebes. Nebo vy ho znáte? Víte nějaké podrobnosti z jeho života? Já ne. Pouze to, co o něm říká Bible: Jaebes byl váženější než jeho bratři; jeho matka ho pojmenovala Jaebes se slovy: "Porodila jsem ho s trápením."
Jaebes vzýval Boha Izraele takto: "Kéž bys mi dal požehnání a rozmnožil mé území! Kéž by tvá ruka byla se mnou a zbavila mě zlého, aby na mne nedolehlo trápení!"
A Bůh splnil, oč žádal." (1.Paralipomenon 4,9-10)

Jediné, co na Jaebesevi  můžeme obdivovat, je jeho touha po Božím požehnání. Přál si mít trochu větší životní prostor, ale nechtěl ho získat podvodem ani násilím nebo nějakými právnickými kličkami. Přál si, aby se mu toto přání splnilo takovým způsobem, který by mohl považovat za projev Boží přízně a požehnání.

Jeho touha došla naplnění. Jeho důvěra v Boha se mu vyplatila. Nevíme sice, jak to Bůh udělal, ale víme, že to udělal. Dal Jaebesovi požehnání, dal mu větší pozemky, byl s ním a tak Jaebes přečkal všechno zlé, co ho potkalo a měl přitom pocit, že na něho vlastně ani žádné trápení nedolehlo.

Něco podobného přeji sobě i vám. Sobota je dnem, kdy Bůh dává požehnání každému, kdo o tuto jeho přízeň stojí. Zkusme dnes k našemu Bohu vztáhnout své prázdné ruce a dovolme mu, aby naplnil naše dlaně tím, co posílí naši důvěru v jeho pomoc a ochranu.