Vykrmil ses jako zvíře na porážku

        Jakub pokračuje v popisu poznávacích znamení boháčů, které varuje před Božím soudem. Ve své touze po dalším bohatnutí se neštítí ničeho. Mají jen jeden cíl – být ještě bohatší.

        Nářek těch, kterým zadrželi zaslouženou mzdu podle Jakuba "pronikl ke sluchu Hospodina zástupů". Bůh k této nespravedlnosti nehodlá mlčet. Proto Jakub dodává: "Váš život strávený v radovánkách a hýření se podobá vykrmování zvířat na porážku." (Jak.5,5)

        V době, kdy psal Jakub svůj list, bylo jen málo lidí, kteří si mohli dovolit prožít svůj život jako jednu velkou párty. Doba se změnila a dnes si takto svůj život představuje většina lidí na severní polokouli. Jejich snem je mít tolik peněz, aby mohli jít z jednoho večírku na druhý, aby jednu kocovinu léčili tou další.

        Jakub takový styl života přirovnává k životu "hovádka", které se narodilo jen proto, aby jednou skončilo na talíři. Narodit se, abych umřel, to není radostná vyhlídka.

        Pravdou je, že v dnešní ateistické společnosti mnoho lidí ani nezná jinou variantu. Jsou přesvědčeni, že cílem jejich života musí být hrob. Proto se snaží ze života urvat, co se dá a klidně i na účet někoho druhého.

        Bible nabízí možnost "přežít svou smrt". Ježíš nám nabízí vzkříšení. Život v Božím království ale není pro sobce, kteří myslí jen sami na sebe. Proto Ježíš tak často tepe sobectví. Proto se snaží bohatým lidem ukázat lepší smysl života, než jen hromadění dalšího majetku.

        Myslím, že dobře o tom vypovídá příběh "bohatého mládence". Trápí ho prázdnota jeho života. Proto jednoho dne přichází za Ježíšem s otázkou: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!"
On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí."
Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"
On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" (Marek 10,17-23)

        Pokud chci žít šťastným a spokojeným životem, pak mým cílem nemá být bohatství, ale přátelství s Bohem. Jak mi přibývají roky, tak poznávám, že skutečné štěstí není v tom, kolik toho mám, ale jak s tím, co mám, dokážu hospodařit.

        Teoreticky už je mi to vše jasné, v praxi ale zatím pokulhávám. Proto je namístě prosba: "Bože, veď mne dál mým životem a uč mne dávat přednost tomu, co má skutečnou hodnotu. Díky."