Voňavé prázdniny

V sobotu před polednem  jsem kousek za Frýdkem procházel okolo staré chaloupky a v tom mi zavoněly prázdniny. Vůně se linula z okna,  za kterým  zrovna  drobná stařenka  přiložila pár šišek do kamen, na kterých vařila oběd.

Ucítil jsem známou vůni. Vlastně to bylo několik vůní dohromady. Vůni pryskyřice a sena jsem vnímal už dřív. Teď se k nim přidala vůně kouře z hořích šišek. Z okna chaloupky se ještě linula vůně česnekové polévky a také jsem ucítil směs povidel s mákem.

V té chvíli se mi vybavily prázdniny u tety Fialové v malém domečku v Lulči nedaleko Vyškova, kde jsme bydleli. Vlastně to ani nebyla naše příbuzná. Chodila do stejného církevního společenství jako my a když maminka odjela do lázní, vzala nás k sobě. Její domeček měl jen dvě místnosti. Ložnici, kde nás někdy spalo i deset, a malou kuchyňku, kde vařívala.

Ze všech jejích jídel jsem měl nejraději hertepláky - placky z vařených brambor. Potřela je vždy silnou vrstvou povidel smíchaných s mákem a pak je srolovala do úzké trubičky. Jirka s Pavlem, mí starší bratři, je snad polykali celé. Jak by řekl Kája Mařík, hertepláky jim padaly přímo do ledvin. Pamatuji si, jak jednou tetička hrdě oznamovala tátovi, že jsme jich stihli i s kamarády sníst osmdesát.

Bývaly to krásné prázdniny. Ráno jsme chodili s pytlem do lesa na šišky a po snídani pak na koupaliště U Libuše. Zatopený kamenolom, do kterého jsme se naučili skákat ze skály, nabízel každý den nová dobrodružství.

Navečer jsme se hladoví vraceli na základnu u tetičky Fialové, které jsme mezi sebou říkali Jozefka. Tato drobná stařenka vážila možná padesát kilo a ve svých sedmdesáti byla pořád ještě velice čiperná. Uvařit pro tolik hladových krků "na špolhertě", ve kterém topila šiškami, určitě nebylo snadné. Ale ona to pro nás dělala několik prázdnin. Dělala to s láskou, jako bychom byli její vlastní.

Nedávno jsem se byl v Lulči na její domeček podívat. Vypadal stejně, jako před těmi skoro padesáti léty. Škoda, že byl opuštěný. Rád bych se na chvíli posadil v kuchyni a ve vzpomínkách si vybavil tu vrásčitou tvář ženy, které Bůh sice nedal vlastní děti, ale dal jí milující srdce. Její domeček se stal místem, kde jsem prožil krásné chvíle. Na Jozefku rád vzpomínám a věřím, že se s ní jednou znovu setkám.

Když tak o tom přemýšlím, každé místo, kde jsem jako kluk prožíval prázdniny, mělo svou vůni. Teď v sobotu se mi díky směsi vůně česneku, povidel, sena a hořících šišek vybavila příjemná vzpomínka na Jozefku, její česnečku i hertepláky a hlavně na její velkou lásku. Bez té lásky by ta vůně prázdnin nebyla úplná.