Víra v praxi

Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání... (Lukáš 3,7+8)

Včera jsme naslouchali kázání Jana Křtitele, který nás vybízí k pokání. Vede nás k tomu, abychom se na svůj život dívali z nové perspektivy – očima našeho Tvůrce.
     Podle svědectví Bible nejsem dílem náhody. Můj život není odkázán na náhodu. Za mým vznikem stojí Bůh, můj Tvůrce, který mne miluje a má se mnou plán. Přeje si, abych se v tomto životě připravil na věčný život v jeho království.

     Jak Křtitel tuto přípravu na věčný život s mým Tvůrcem nazývá pokáním – změnou mého pohledu na život a jeho smysl, postupným přijímáním nebeského životního stylu, odmítáním zla a snahou o život v lásce, porozumění a konání dobra.
     Proměna, kterou začnu prožívat, bude podle Jana Křtitele patrná i v mém každodenním jednání. Lidé poznají, že nejen jinak myslím, ale také jinak žiji.

     Celníci se ho ptali, co mají dělat. Řekl jim: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." Když mu stejnou otázku položili vojáci, odpověděl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem." (Luk.3,13+14)

     Pokání se projeví tím, že přestanu myslet sobecky jen na sebe. Nebudu zneužívat své postavení na úkor druhých. Mé sobectví nahradí ochota rozdělit se o to, co mám. Proto Jan říká: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak." (Luk.3,11)
     Jak toho dosáhnu? Bůh chce jen jedno. Přeje si, abych mu dovolil vstoupit do mého nitra se svou božskou láskou. Láska je jediná moc, která dokáže porazit mé sobectví a hřích. Jedině láska mne může připravit na věčný život s mým Tvůrcem.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)