Víra může léčit, ale i zabíjet

Je to už pár let, co trenér Petr Novák prohlásil: "Jednou vychovám rychlobruslaře, který získá olympijské zlato!" Všichni odborníci si tehdy klepali na čelo a mysleli si o tomto bláznovi své.

O něco později prohlásil, že se tímto olympijským šampiónem může stát Martina Sáblíková. Měla tehdy čtrnáct let a na mistrovství světa juniorů obsadila 36. místo z padesáti účastníků. Nikdo ho nebral vážně. Nikdo mu nevěřil. Vlastně to není pravda – věřila mu Martina.

V roce 2005 obsadila sedmé místo na nejdelší trati mistrovství světa a Petr Novák prohlásil, že zlato možná bude už na olympiádě ve Vancouveru. Televizní komentátoři to komentovali slovy, že nějaká holka z českého rybníka nemůže nikdy porazit Němky a Holanďanky.

O rok později byly olympijské hry v Turíně. Na své oblíbené pětikilometrové trati obsadila Martina fantastické čtvrté místo. Zůstala kousek od své první medaile. To už se přestávali smát i odborníci. Od té doby vládne Martina ženskému rychlobruslení na dlouhé dráze. Dnes už se holce z českého rybníka a jejímu bláznivému trenérovi nikdo nesměje.
Proč jsem dnes vybral právě příběh Martiny Sáblíkové? Je totiž o víře. O víře v něco, co nejde dopředu dokázat. Martina věřila svému trenérovi. Vlastně mu věří stále. Věří, že když bude respektovat jeho pokyny, může být ještě lepší.

V diskuzích často slyším otázku: "Můžeš nějak dokázat, že ten Tvůj Bůh existuje?" Ta otázka nemá logiku.
Představte si, že vás navštíví někdo, kdo věří, že se stane prvním českým prezidentem v přímých volbách. Potřebuje ale peníze na svou předvolební kampaň a tak vás požádá o příspěvek. Budete po něm chtít, aby vám dal důkaz, že se tím prezidentem skutečně stane?

Stále více lidí tvrdí, že nevěří. Myslí tím, že nevěří v existenci Boha. Z pohledu Bible můj problém není v tom, jestli věřím, že existuje Bůh, ale v tom, zda tomuto Bohu důvěřuji.

V listu Židům jeho autor píše: "Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného." (Židům 11,1-3)

Tomu, že dnes tolik lidí odmítá víru v Boha se ani moc nedivím. Po světě totiž běhá příliš mnoho podvodníků, kteří se snaží přiživit na lidské touze mít něco nebo někoho, komu bychom mohli věřit. Když Ježíš hovořil o naší době, prohlásil: "Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?" (Lukáš 18,7+8)
Je možné dnes někomu věřit? Když se nevyplácí důvěřovat lidem, vyplatí se mi, když budu důvěřovat Bohu? Proč je víra tak důležitá? A jak poznám tu správnou víru? To jsou otázky, které si dnes klade spousta lidí, bez ohledu na to, zda se považují za věřící nebo ateisty.
Takže, proč víra? Už minule jsme mohli pochopit, že ve vesmírném sporu mezi dobrem a zlem nejde o to, kdo je silnější – zda Bůh a nebo ďábel. Jde o to, kdo mluví pravdu o tom, zda Bůh je nebo není láska.

Naši prarodiče v ráji věřili více mluvícímu hadovi než svému tvůrci. Udělali správně? Je jedno, komu důvěřuji?

Udělejme si malou exkurzi do nedaleké historie.
Pomalu se schylovalo k válce, která do dějin vešla jako 2.světová. Většina armád na Evropském kontinentě připravovala různé alternativy válečných bojů. Školily své generály i další důstojníky a ti získané dovednosti a vědomosti přenášeli na vojáky. Zbrojovky chrlily nové, dokonalejší zbraně a vojenské sklady se plnily technikou, střelivem, zásobami pohonných hmot i trvanlivých potravin pro vojáky.

V Rudé armádě, která měla chránit hranice Sovětského svazu, to bylo jiné. Josif Vissarionovič Džugašvili, u nás známý spíše pod jménem Stalin, už deset let upevňoval svou absolutní moc nad zemí, která měla být výstavní skříní komunismu. Během té doby nechal povraždit několik milionů obyvatel své země. Byl přímo posedlý obavou ze smrti a skoro v každém člověku viděl možného atentátníka.

Této chorobné obavy sovětského diktátora využila Hitlerova rozvědka. Německým agentům v Rusku se podařilo přesvědčit Stalina o tom, že generálové a důstojníci Rudé armády připravují státní převrat. Šílený diktátor nechal v krátké době popravit skoro osmdesát tisíc zkušených velitelů, které nahradili noví velitelé. Ti sice byli politicky spolehliví, ale neměli zkušenosti s velením.

Na jaře roku 1941 zjistili sovětští špióni informaci, že Hitler chce v červnu přepadnout Sovětský svaz. Podobné informace měl Stalin i od západních velmocí. Diktátor ale raději důvěřoval slibu Hitlera, že Němci na Sovětský svaz nezaútočí. Nakonec, měli přece spolu uzavřenou mírovou smlouvu.

22. června 1941 vpadla německá vojska na území Sovětského svazu. Díky nezkušeným velitelům obránci nestačili ani ustupovat. Vojáci Wermachtu během pár dnů obsadili značnou část sovětského území. Jejich postup dál zastavila až krutá zima, na kterou nebyli připraveni.

Podle odhadů má Josif Vissarionovič Džugašvili na svědomí možná až 27 milionů lidí ve své zemi. Víc, než kolik jich zemřelo při obraně své země před Hitlerem. Stalinův problém byl v tom, že více důvěřoval zprávám od nepřátel, než vlastním lidem. Na jeho špatnou víru doplatilo příliš mnoho lidí, aby nás to mohlo nechat v klidu.
Není jedno, komu důvěřuji. Někdy se mi to může krutě vymstít. Proto je třeba být obezřetný. Potkal jsem v životě příliš mnoho lidí, kteří doplatili na svou důvěřivost. Ne vše, co říkají křesťané, by vyslovil i Bůh.

Krátce po revoluci přijel do města, ve kterém jsem bydlel, australský misionář. Objednal sportovní halu, která byla každý večer zaplněná do posledního místa. Šel jsem se také podívat, protože mne zajímalo, proč tam chodí lidé, kteří by nikdy nevstoupili do kostela nebo modlitebny.

Jeho poselství bylo prosté: "Když uvěříš v Krista, budeš zdravý, šťastný, bude se ti dařit i finančně. Prostě, nebudeš mít žádné problémy!" Pak ještě představil mladou ženu, které na pódiu vyléčil rakovinu. Sálem se ozývalo hlasité "Haleluja!" Když na konci své přednášky vyzýval přítomné, aby přijali Krista, tak na jeho naléhání odpověděly desítky lidí. Podobné to bylo i každý další večer.

Po čtrnácti dnech založil novou církev. V krátké době ji navštěvovalo více lidí, než se sešlo ve všech ostatních kostelech a modlitebnách. Lidé byli nadšeni.
Jenže, pak jeden z nich přišel o práci. Dalšímu se rozpadlo manželství a vše vyvrcholilo tím, když ta "vyléčená" mladá žena podlehla rakovině. Po svém zázračném uzdravení přerušila léčbu a když zjistila, že nemoc pokračuje dál, bylo už pozdě.
Slibuje Bůh, že nám víra odstraní ze života všechny problémy?
Při čtení Bible si musíme dát dobrý pozor. Není možné dělat závěry z jednoho textu. Je třeba toho přečíst víc, nekončit ve chvíli, když narazím na něco, co se mi moc nelíbí.
Podívejme se na malou ukázku. 11. kapitola listu Židům je křesťany nazývána kapitolou "hrdinů víry". Pavel v ní připomíná příklady biblických postav. Vypráví o Ábelovi, Henochovi, Noé, Abrahamovi a Sáře, Izákovi, Mojžíšovi... Pak dodá: "Mám ještě pokračovat?
Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, kteří svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno; zavírali tlamy lvům, krotili plameny ohně, unikali ostří meče, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců; ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení." (Židům 11,32-35)

Pokud bychom své čtení ukončili právě zde, pak bychom se mohli domnívat, že být věřícím, je úžasné dobrodružství, při kterém nám vlastně nic nehrozí. Kdo z nás by nechtěl být hrdinou, záchranářem, který vynese dítě z hořících plamenů s vědomím, že mu oheň nemůže ublížit? Kdo z nás by se bál jít do války s agresorem, kdyby věděl, že ho nemůže ohrozit žádná střela nebo jiná zbraň?

Výčet hrdinů víry ale pokračuje dál. A toto pokračování už se nám tak moc líbit nemusí: "Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení. Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář. Byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče. Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení. Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země." (Židům 11,35-38)

Proč jedni díky své víře vítězili a druzí ve stejné víře umírali? Proč se jedni stávají vládci a druzí jsou mučeni, když mají stejného Pána? Není to nespravedlivé?

Musím přiznat, že odpověď na tyto otázky neznám. Nevím, proč můj bratr zemřel na rakovinu a kamarád se ze stejné nemoci vyléčil. Protože důvěřuji Bohu, tak se hledáním odpovědi na tuto a podobné otázky netrápím. Určitě to není tak, že ten, kdo má větší víru, tak dobývá vítězství a ten, kdo má menší víru, končí v problémech.

Jsem rád, že tuto myšlenku podporuje i závěr 11. kapitoly listu Židům: "A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás." (Židům 11,39-40)
Víra a důvěra jsou dva důležité aspekty lidského života, bez kterých se nikdo z nás neobejde. Neměli bychom ale zapomínat, že není víra jako víra. Víra může léčit a uzdravovat, přináší radost a štěstí, dává pokoj našemu nitru... Víra ale může také zabíjet a škodit. Stačí se podívat do dějepisu, co vše lidé byli schopni udělat ve jménu víra. Vzpomínal jsem Stalina. Také věřil a jeho víra v přátelství s Hitlerem připravila o život miliony nevinných lidí. V současné době žijí na naší planetě tisíce muslimských fanatiků, kteří jsou ochotní ve jménu Alláha zabít každého, kdo odmítne víru v jejich proroka.
Jak poznám zda mám dobrou víru? Víru, která léčí a pomáhá?

Jakub, když hovoří o zachraňující a prospěšné víře, píše: "`Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost´ a byl nazván `přítelem Božím´." (Jakub 2,27) Víra, která uzdravuje mé nitro, dělá z Boha mého přítele. Už se ho nemusím bát, ale naopak, mohu se těšit na každou chvíli s ním. Například během modlitby, při čtení Bible nebo třeba, když obdivuji krásný západ slunce.

Jakub ale uvádí ještě jedno poznávací znamení, pomocí kterého mohu poznat, zda je má víra živá nebo mrtvá: "Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá." (Jakub 2,17) Skutečná víra v Boha mění můj život. Startuje proces, o kterém budeme přemýšlet příště. Proměnu, díky které je můj život kvalitnější, než dříve. Ale víra není zaměřena jen na to, abych se měl dobře já. Díky víře se také lépe žije se mnou, protože se stávám člověkem, kterého zajímají i ti druzí..
S dobrou radou přichází i apoštol Pavel. Často cestoval po světě a kázal o Ježíši. Na jednom místě se setkal s něčím, co není až tak běžné: "Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. A tak mnozí z nich uvěřili a s nimi nemálo Řeků, vznešených žen i mužů." (Skutky 17,11-12)

Apoštol Pavel oceňuje obezřetnost berojských Židů. Nedali na to, že jim káže známý a vzdělaný teolog. Vše, co řekl, bedlivě zkoumali z pohledu Bible. Tato jeho rada platí i dnes. Nevěř všemu, co ti říkají druzí. Dobře si rozvaž, komu budeš věřit i důvěřovat. Neboj se porovnat to, co slyšíš s tím, co můžeš číst v Bibli. Nakonec, proto nám ji Bůh nechal napsat. Má nám pomáhat rozeznávat pravdu od lži.
Líbí se mi, jak se na adresu víry v Boha vyjádřil francouzský matematik a filozof Blaise Pascal: "Věřím-li v Boha a život po smrti, zatímco vy ne, a jestli Bůh není, až jednou zemřeme, vy i já jsme prohráli. Ale jestli Bůh je, prohrajete stejně a já jsem vyhrál všechno."
Bible mi nabízí možnost poznat Boha, kterému mohu důvěřovat. Boha, který nikdy nezneužije to, co mu řeknu. Víra v Boha neodstraní z mého života všechny problémy a nesnáze. Naučí mne je zvládat a využívat je k mému osobnostnímu růstu.

Bůh ale víru nikomu nenutí. Nabízí a čeká, jak na jeho nabídku zareaguji. Mohu ji přijmout nebo odmítnout. Chtěl bys mít víru, která léčí? Pokud ano, neboj se a klidně Bohu řekni: "Ježíši, chci Ti důvěřovat. Mám ale strach. Víš, kolikrát jsem se už v někom zklamal. Nedovol, abych se zklamal i v Tobě. Pomáhej mé víře, aby jednou přerostla v důvěru. V důvěru, která bude vycházet ze životních zkušeností, které s Tebou budu prožívat."

Další díl série "Co když Bible nelže?"