Víra mění pořadí hodnot (Víra je... 19)

         V minulém díle jsme si připomněli dobu a místo Mojžíšova narození. Byl synem otroka. Měl zemřít, ale nakonec ho adoptovala faraónova dcera. Díky tomu mohl vystudovat nejlepší egyptské školy, a také poznal taje náboženství národa, který bydlel okolo Nilu.

         Mojžíš se měl stát budoucím panovníkem. Jenže nestal. Proč? Apoštol Pavel napsal: "Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovy dcery." (Židům 11,24)

         Podívejme se opět do starozákonní knihy Exodus a připomeňme si zlomový okamžik tohoto hrdiny víry: "V oněch dnech, když Mojžíš dospěl, vyšel ke svým bratřím a viděl jejich robotu. Spatřil nějakého Egypťana, jak ubíjí Hebreje, jednoho z jeho bratří. Rozhlédl se na všechny strany, a když viděl, že tam nikdo není, ubil Egypťana a zahrabal do písku." (Exodus 2,11-12)

         Mojžíš vidí Egypťana, který surově tloukl Hebreje. V jeho nitru se musel odehrát zajímavý boj. Mojžíšova židovská krev zápasila s egyptskou dvorní výchovou. Musel se rozhodnout. Zůstane následníkem trůnu, nebo se stane otrokem? Nakonec svým činem rozhodl o tom, že už nebude synem faraónovy dcery a následníkem trůnu.

         Nevím, zda onen Hebrej, kterého Mojžíš zachránil, poznal, že mu pomohl Žid. Spíš si myslím, že ne, protože Mojžíš měl obličej schovaný pod nánosem daleko silnější vrstvy makeupu, než se dnes běžně užívá. Někdo ale Mojžíše poznat musel. Druhý den se totiž odehrála další významná událost v jeho životě: Když vyšel druhého dne, spatřil dva Hebreje, jak se rvali. Řekl tomu, který nebyl v právu: "Proč chceš ubít svého druha?"
Ohradil se: "Kdo tě ustanovil nad námi za velitele a soudce? Máš v úmyslu mě zavraždit, jako jsi zavraždil toho Egypťana?"
Mojžíš se ulekl a řekl si: "Jistě se o věci už ví!" (Exodus 2,13-14)

         Mojžíš nakonec utíká z Egypta. Farao se o jeho činu skutečně dověděl a vydal příkaz, aby byl zlikvidován. Utíká do pouště. Z pohodlí do nepohodlí. Zdá se, že se rozhodl špatně.

         Ale právě na poušti potkává ženu, která se mu stane oporou pro dalších osmdesát let jeho života.

         Víra přináší do života člověka změnu pořadí hodnot. To, bez čeho by si dřív člověk nedokázal představit další život, se najednou stává zbytečným. Výstižně to popsal Apoštol Pavel: "Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko.
Pro něho jsem všecko ostatní odepsal, a pokládám to za nic, abych získal Krista, a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení.
Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání." (Filipským 3,7-11)