Vidět neviditelné a nepopsatelné

            Čas od času se setkám s krásou, kterou bych rád nějak zachytil nebo zaznamenal, jenže zjišťuji, že to nedokážu. Vede mne to k poznání, že některé skutečnosti jsou nepřenositelné.

I viděl jsem, jako by se třpytil oslnivý vzácný kov; vypadalo to jako oheň uvnitř i okolo; směrem od toho, co vypadalo jako bedra, nahoru a směrem od toho dolů jsem viděl, co vypadalo jako oheň šířící záři dokola. Vypadalo to jako duha, která bývá na mračnu za deštivého dne, tak vypadala ta záře dokola; byl to vzhled a podoba Hospodinovy slávy. Když jsem to spatřil, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího. (Ezechiel 1,27+28)

            Bible obsahuje knihy, které zachycují tzv. proroctví – které můj táta nazývá „dějinami psanými dopředu“. Kniha proroka Ezechiela je jednou z nich. Její autor se v ní, mimo jiné, pokouší zachytit své setkání s Bohem. Jenže přitom zjišťuje, že mu na to chybí vhodná slova. Přesto to nevzdal.

            V životě mi mnohokrát chyběla slova. Není vždy snadné předat dál to, co jsem prožil. Přesto se o to pokouším, protože svým blízkým přeji, aby zažili něco podobného.

To je i problém víry. Můžeme se o ni sdílet, můžeme vyprávět o tom, co nám dává i bere, ale nejsme schopni ji předat dál. Víra je totiž něco, co musí najít a prožít každý sám.

            Přesto naše pokusy popsat nepopsatelné mají smysl. Mohou totiž někoho inspirovat k tomu, aby také zkusil najít to, co se mu snažíme tak kostrbatě popsat. Nejen v oblasti víry.

Bože, děkuji Ti za touhu poznávat to, co lze tak těžko popsat. Dej mi, prosím, vhodná slova, když se chci sdílet.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Paradox lásky - krásná i strašná ...