Vánoce každý pátek

Když chodil starší syn do první třídy, jednou po návratu z vyučování prohlásil: “Tati, my máme vánoce každý pátek!“ A pak vyprávěl, že se ve škole bavili o tom, kdo a jak prožil vánoce a jaké dostal dárky.

Moje rodina se v prožívání vánočních svátků liší od většiny sousedů. O štědrém večeru nemusí být na stole kapr a bramborový salát. Uděláme si to, na co zrovna máme chuť. Cukroví manželka peče spíše pro kolegyně z práce, protože ji to baví. V lese kvůli nám neumře mladý stromek. Dokonce ani dárky nemusí být.

Teď si asi říkáte: Chudáci vaše děti. Vánoce bez kapra, stromečku a dárků...

Jak to syn myslel, když říkal, že máme vánoce každý pátek? Bylo to právě po vánocích. Ve škole si povídali o tom, jak je kdo prožil. Mluvili o dárcích, stromečcích, prskavkách i o dobrém jídle...

Když přišla řada na Vlastíka, začal: “Jak vás poslouchám, tak mám pocit, že u nás doma máme vánoce každý týden. V pátek večer, když vítáme sobotu, zapálíme svíčky, zpíváme písně o Ježíši a na stole je vždy něco dobrého. A než jdeme spát, tak táta ještě v koupelně nachystá prskavky a já s bráchou je pak zapalujeme...“ Domů došel s pocitem vítěze, protože mu spolužáci záviděli.

Dnes už jsou naši kluci velcí a bydlí v jiném městě. Proto se nám jen občas podaří, že jsme v pátek večer všichni doma. Přesto se na ty chvíle těším. Najednou se zastaví čas a my jsme spolu. Neruší nás televize ani rádio, povídáme o tom co jsme prožili a když pak jdeme spát, děkujeme Bohu za to, že se navzájem máme. (Více ve starším článku Jak dobíjím vnitřní baterie.)

A jak to děláme s dárky? Když měl Vlastík sedm let, tak toužil po novém kole. To staré už bylo malé. Protože jsme tehdy zrovna měli něco ušetřeno, tak jsme kolo koupili. Když pak v Jeseníku, kde jsme zrovna bydleli, roztál sníh, začal na něm jezdit. Přitom jsme mu ho mohli nechat na vánoce. Ale to by se na něm projel až příští rok.

Naše rodina se liší. Nejenom na štědrý večer. Ale i v době, kdy nás od září reklama masíruje k tomu, abychom také propadli všeobecnému stresu z toho, že končí září a my ještě nemáme nějaký super dárek. V době, kdy celý národ shání dárky, máme celkem klid. My nemusíme.

Během celého roku rád koupím to, co někomu v rodině udělá radost. Nejsou to žádné velké věci. Někdy jen malá pozornost, aby věděli, že na ně myslím. Mám při tom výhodu, že tyto dárky nemusím ukrývat až do štědrého večera v tajné skrýši. Radost dárkem totiž udělám při první vhodné příležitosti.

Říká se, že vánoce jsou svátky klidu, míru a pokoje. Mám rád Ježíšova slova, která pronesl, když s učedníky hovořil o svém odchodu z naší země: “Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!“ (Bible, evangelium podle Jana 14)

Tahle nabídka se netýká jen několika hodin štědrého večera. Pokoj mohu mít trvale, když se rozhodnu ho přijmout.

Přeji Vám všem stejný pokoj i v době předvánočního shonu.