Už máš podanou žádost o domov důchodců?

Je to už více jak třicet let, kdy jsem jako pastor radíval těm starším, kteří neměli rodiny, aby si zavčasu vybrali domov důchodců, ve kterém by se jim líbilo strávit závěrečné roky svého života.
Většina z nich si dala poradit. Zajeli se podívat do několika zařízení a pak si podali přihlášku.

Jedna starší členka církve mi ale řekla, že na to má dost času.
O čtvrt roku později si na ní sousedi stěžovali, že jí často na plynovém sporáku přeteče polévka, uhasí plamen a plyn pak dál uniká, takže hrozí katastrofa...
Nakonec to dopadlo tak, že jí „magistrát“, v jehož bytě bydlela, zajistil místo v domově důchodců, kde bylo na pokoji deset klientů. Navíc bylo toto zařízení sto šedesát kilometrů od místa, kde bydlela.
Po nějaké době jsem ji navštívil. Prosila mne, abych jí zařídil přesun blíž k místu, kde měla své kořeny, ale já jí musel říci, že to už teď nezáleží ani na ní, ani na mně...

V současné době vedu malý klub důchodců. Svým kamarádům a kamarádkách, kteří do něho chodili, jsem radil totéž, co kdysi.
Jedna z nich, která si uvědomovala, že už to doma sama úplně nezvládá, se do toho hned pustila a dnes čeká, až se v zařízení, které si vybrala, uvolní místo.
Druhá říkala, že na to má ještě čas. Jenže doma spadla a ocitla se v nemocnici. Nějakou dobu trvalo, než ji dali do pořádku, ale lékaři usoudili, že už nemůže žít sama. Rodina jí zajistila místo v zařízení pro seniory, jenže je to z Brna hodně daleko a dopravit se tam veřejnou dopravou je pro její kamarády a kamarádky, kteří mají podobný věk jako ona, téměř nemožné. Tak si s ní alespoň telefonujeme a povzbuzujeme ji, aby si tam našla nové kamarády.

Naše společnost stárne. Stačí se projít po městě. Tam, kde dříve jezdily maminky s kočárky, dnes „jezdí“ důchodci s chodítky.
Stáří není zas tak špatné, jak se o něm povídá. Přesto je dobré na některé věci myslet předem. Jednou z nich je odpověď na otázku: „Už máš podanou žádost o místo v domově pro seniory?“