Už je ti teplo, děvenko?

"Teplo, dědečku Mrazíčku, teplo," odpověděla Nastěnka. Domů se nakonec vrátila s bohatým věnem a s ženichem. Pokračování jistě znáte. Marfušu, která odpověděla, "zbláznil ses, dědku," domů dovezlo chrochtající spřežení.

Jak snášíte letošní zimu?
Pokud se na ni díváme přes okno z příjemně vytopeného bytu, je to krása. Když navíc vysvitne sluníčko, pak je to nádhera.
Horší už je, když musíme vyjít ven. Kluzké chodníky i cesty, mrazivý vzduch studí i v plících. A pak možná říkáme, že je zima jak v Rusku. No asi to tak docela nebude. V Rusku je zima ještě trochu větší.

Líbí se mi ta historka, v níž Američan telefonuje příteli do Ruska a ptá se ho: "Voloďa, jak snášíš tu krutou zimu? V televizi hlásili, že je u vás padesát pod nulou!"
"Johne, to jsou pomluvy vaší kapitalistické televize. U náš je jen mínus dvacet," brání se Voloďa.
"Ale na těch záběrech v televizi bylo vidět hory sněhu, zamrzlá auta..."
"Jo tak, ty myslíš venku? To jo, venku je padesát. Já myslel, že se ptáš, kolik je u nás doma."

Když slyším brblání lidí na to, jak to zase ti cestáři nezvládají a technické služby ještě hůř, vzpomenu si na vyprávění mého dědy. Vzpomínal, jak jim doma rodiče dávali večer do postele zahřátou cihlu, aby se alespoň trochu zahřáli. Pak už se museli přitulit k sobě a zahřívat jeden druhého.
Rodiče cihlu nepotřebovali. Zahřívali se navzájem a Čechů po takové zimě přibývalo...

Nastěnka a Marfuša jsou učebnicovou ukázkou toho, jak my sami rozhodujeme o tom, co cítíme.

Můžeme nadávat na všechny, kteří můžou za to, že cesty kloužou a na chodnících je led. Když ráno přijede náš vlak se zpožděním, můžeme se nakrknout a zůstat v takové náladě celý den.
Nebo se můžeme rozhlédnout kolem sebe a pomoci třeba staré paní přejít na druhou stranu silnice. Nebo zastavit před přechodem a pustit chodce bez toho, že bychom na ně troubili, protože jsou tak strašně pomalí.

To, že je venku zima, na cestách sníh a na chodníku to klouže, je normální. Je leden. Pranostiky říkají:
"V lednu mráz - těší nás; v lednu voda - věčná škoda."
Nebo "Je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodnější."
Nakonec i pro další měsíce dřív platilo:
"Únor bílý, pole sílí." A také:
"Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem."

Dnes si do postele místo cihly můžeme vzít velkou petláhev naplněnou teplou vodou. Manželka říká, že někdy hřeje lépe než já.