Už bys mohl zemřít

Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění.“ (Lukáš 15,11+12)

Třetí příběh o radujícím se a šťastném Bohu začíná v rodině, v níž otec vychoval dva syny. Přestože měli oba dva stejné podmínky, ten mladší se jednoho dne rozhodl, že opustí svou rodinu a vydá se za štěstím do světa.
     Na tom by nebylo nic špatného, kdyby to bral jako cestu, během které by poznal svět, něco se přiučil a pak se zase vrátil domů. Tento mladík chtěl odejít s tím, co by mu podle práva patřilo po otcově smrti.

     Je zvláštní, že mu otec vyhověl. Rozdělil svůj majetek mezi oba syny tak, jako by už byl po smrti. Neurazil se a ani toho „drzého spratka“ nevydědil. Dal každému jeho díl a pak čeká. Sleduje, co se bude dít.

     Při čtení tohoto příběhu se většina čtenářů pozastavuje nad drzostí mladšího syna, který svým požadavkem svému otci, který mu dal život a vše co má, vlastně říká: „Otče, už je na čase, abys umřel!“ Rozčilujeme se nad tou neomaleností a tak trochu nám při tom uniká, že ten starší byl ještě horší.
     Pokud otec rozdělil svůj majetek a dal každému synovi jeho díl, pak ten starší jako prvorozený, dostal dvojnásobek. Také on si vzal svůj podíl. Nebrání otce a nesnaží se svému mladšímu bratrovi jeho rozhodnutí rozmluvit. Vlastně nebyl o moc lepší.

     Před Bohem jsme na tom všichni stejně. Jsme hříšní, a proto každý z nás potřebuje jeho odpuštění a milost.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)