Upřímné potěší

Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal. (Lukáš 13,17)

Pravda není vždy příjemná. I konstruktivní kritika nás může bolet, protože odhaluje něco, co děláme špatně, a vede nás k tomu, že je třeba něco změnit.
            Něco podobného zažili i farizeové a zákoníci. Ježíš jim svým sobotním uzdravováním, ale i tím, co jim říkal, ukázal na jejich problém v přístupu k sobotě. Dokázal jim, že jejich sobotní teologie je zcestná, protože z tohoto dne, který je už od ráje dnem odpočinku a bohoslužby, udělali svým přístupem den otroctví.

            Lukáš píše, že „těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni“. Pochopili, že se mýlí, ale přesto se dál tvrdohlavě drželi své zcestné teologie.
            Ježíšův spor s židovskými duchovními vůdci ale pozorují i prostí lidé. Je jich celý zástup, tak jako vždy, když Ježíš kázal. Na rozdíl od „zahanbených protivníků“ může o ostatních posluchačích Lukáš napsat: „Celý zástup se radoval“.

            Jsem rád, že v tomto vyprávění mohu číst o lidech, které to, co dělal Ježíš, potěšilo a přineslo jim to radost. Ježíš tu sobotu uzdravil ženu, která se osmnáct let nemohla narovnat a podívat vzhůru. Teď se dívá k nebi, chválí Hospodina a raduje se. V zástupu kolem ní jsou dvě skupiny lidí. Jedni jsou vzteklí, protože to, co vidí, vnímají jako nabourání tradic otců. Většina se ale raduje a chválí Stvořitele.
            I já si mohu vybrat, zda se dnes budu vztekat a naříkat, nebo se rozhodnu s radostí a vděčností oslavovat Stvořitele.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)