Ty máš hodinky, já čas!

Když se kamarád vrátil z Afriky, vyprávěl o tom, jak vystoupil z letadla a člověk, který na něj měl čekat, nikde. Když po dvou a půl hodinách přišel, kamarád dal najevo své emoce. Hostitel v klidu odpověděl: "Ty máš hodinky, já čas!"

Musím přiznat, že o téhle větě často uvažuji. Patřím k lidem, kteří si svůj čas plánují. Díky různým seminářům o využívání času vím, že když si svůj časový rozvrh zaplním na 100%, nikdy ho nesplním. Kdysi jsem byl schopný zvládnout rozvrh zaplněný na 90%. Po padesátce je to už nějakých 80%.

Někdy stačí, když zazvoní telefon a na druhé straně uslyším někoho, kdo potřebuje můj čas. Pak musím zvážit, co má přednost, zda můj diář, nebo člověk, který věří, že nezůstane sám. Je to otázka mých životních priorit.

Společnost, ve které žijeme, nás tlačí k tomu, abychom byli úspěšní. Co to znamená?

Pokud jsi muž, pak bys měl mít co nejlepší postavení ve firmě (nejlépe vlastní), také by to chtělo postavit dům, který ti budou všichni závidět. Samozřejmě bys měl mít v garáži alespoň jedno Ferrari nebo ještě lépe Bugatti Veyron. Kdyby k tomu ještě byl nějaký malý domeček u moře (třeba jako mají Havlovi) a jachta... A nezapomeň na atraktivní partnerku, nejlépe modelku.

Pokud jsi žena, pak potřebuješ perfektní fasádu (klidně může být i silikonová). K tomu značkový šatník ve vlastním hnízdečku (je jedno, kdo ho platí). Nějaké autíčko  také není k zahození. A samozřejmě manžel nebo milenec, nejlépe miliardář či Zlatý slavík...

A tak se snažíme být úspěšní. Vzpomínám na jednoho souseda, který se před 25 lety cestou do práce v autobuse chlubil, že má doma čtyři barevné televize. V každé místnosti jednu. Protože jsem věděl, že má velký vinohrad, ve kterém tráví veškerý svůj volný čas, zeptal jsem se ho, zda se už na některou z těch televizí i díval...

Ne, přestože jsem pastor, nechci vám teď kázat, co byste se svým časem měli dělat. Mám podobné problémy jako vy. Líbí se mi 2500 let stará úvaha krále Šalamouna. Dovolím si kousek připomenout:

"Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:
Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;
je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;
je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;
je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;
je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;
je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;
je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.
Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?
Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro."  (Celou ji najdete ve 3.kapitole biblické knihy Kazatel)

V této úvaze se mi líbí důraz na to, že život není jedna dlouhá a nekonečná párty. Patří k němu narození i smrt. Také zdraví a nemoc, štěstí i pláč... A já sám to mohu přijmout nebo odmítnout. Ale ať chci nebo ne, ono to platí.

Při své práci se často setkávám s lidmi, kteří ve svém stáří zůstali sami. Nikdo na ně nemá čas. Když ještě mohli, plánovali si svůj čas na 100%. Budování osobních vztahů v jejich diáři nemělo prostor. Na to neměli čas. A dnes nemá nikdo čas na ně.

"Ty máš hodinky, já čas!" Rozhodl jsem se, že to změním. Snažím se mít čas na lidi kolem sebe. Na manželku, děti, sousedy a možná i na vás, co čtete tuto úvahu. Oželel jsem to, že už si asi nekoupím jachtu nebo soukromý tryskáč. Chci si udělat čas na to, abych prožíval stárnutí (a jednou i smrt) svých rodičů. Nechci si nechat ujít radost z pozorování toho, jak se mé děti stavějí na vlastní nohy. A dokud to ještě jde, rád bych prožil ještě pár příjemných večerů s mou ženou. A protože jsem křesťan, chci mít čas i na mého Boha. Nakonec je to On, kdo mi v tom všem chce pomáhat.

"Ty máš hodinky, já čas!" Co ty na to? Chceš raději hodinky nebo čas. Můžeš to změnit.