Tvá tvář očima milujícího

            Vzpomenete si ještě na svou první lásku? Na to, co jste prožívali, když jste uviděli její tvář? Když jste cítili její blízkost? To štěstí a zvláštní napětí v celém těle?

Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu. Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním, jež z brodiště vystupují, a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane. Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu plná. Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem. Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů. (Píseň Šalomounova 4,1-4)

            Tak může svou milou popsat jen ten, kdo miluje. Láska zkrášlí tvář každého člověka. Dívám-li se na svou milou očima lásky, je i dnes stejně krásná, jako byla v době, kdy jsem ji uviděl poprvé. Vlastně je ještě krásnější, protože ji vidím i se vším tím krásným, co jsme spolu za ta tři desetiletí prožili.

            Když jsem jako kluk slyšel něco podobného říkat tátu o mé mámě, nechápal jsem, o čem mluví. Vždyť máma měla vrásky a spoustu šedivých vlasů. Dnes, díky lásce, věřím mé milé, když říká, že se jí líbím, protože ona se líbí mně. Těch třicet společně prožitých let se na nás podepsalo, máme vrásky i šediny, ale její tvář ve mně stále probouzí to zvláštní chvění, jako kdysi, když jsem ji uviděl poprvé.

Bože, děkuji Ti, že nám dáváš schopnost vidět druhé očima lásky. Život je díky tomu krásnější. Díky, že mne učíš milovat.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Před ním nic neutajíš ...