Trpělivost proroků

        Jakub psal svůj dopis na pergamen. Neměl k dispozici počítač, kde je možné mazat, nebo také mezi sebou prohazovat jednotlivé odstavce či slova, jak to dnes děláme my. Proto se občas stává, že si najednou uvědomí, že k tomu, co už napsal dřív, něco přidá.

        Tak to vypadá, když se ještě jednou vrátí k trpělivosti a přidá ještě jeden vzor: "Za příklad trpělivosti si vezměte proroky, kteří trpěli proto, že vyřizovali Boží poselství." (Jak.5,10)

        Boží proroci to neměli nikdy lehké. Dokonce ani v Izraeli. Proto může Ježíš prohlásit: "Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!" (Matouš 23,37)

        V Jakubově textu jsou vedle sebe dvě slova – trpělivost a trpět. Často to bývá pravda. Mnozí proroci skutečně trpěli. Stačí vzpomenout třeba jednu událost ze života proroka Jeremiáše.

        Příběh se odehrál na počátku vlády judského krále Jójakíma. Hospodin posílá Jeremiáše, aby varoval obyvatele tohoto království. Pokud nezmění svůj postoj k Bohu, a budou dál jednat v rozporu s Božím zákonem, dopadnou stejně jako jejich severní sousedi.

        Jeremiáš poslechl a vše, co měl, přednesl na půdě chrámu: Kněží, proroci i všechen lid slyšeli Jeremiáše mluvit v Hospodinově domě všechna tato slova. Když Jeremiáš domluvil, co mu Hospodin přikázal mluvit ke všemu lidu, kněží, proroci i všechen lid ho chytili a křičeli: "Zemřeš! Proč jsi v Hospodinově jménu prorokoval, že tento dům bude jako Šílo a že toto město bude v troskách, bez obyvatele?" Všechen lid se proti Jeremiášovi v Hospodinově domě srotil. (Jeremiáš 26,7-9)

        Tento příběh má šťastný konec. Jeremiáš to přežil. Před kamenováním ho zachránili judští velmožové, kteří byli moudřejší než kněží, kteří tuto vzpouru vyvolali. Vyslechli proroka a nechtěli, aby se naplnila slova, která jim při své obhajobě řekl: "Ale vězte, když mě usmrtíte, uvedete na sebe, na toto město i na jeho obyvatele nevinnou krev. Vždyť mě k vám Hospodin opravdu posílá, abych vám přednesl všechna tato slova." (Jeremiáš 26,15)

        Mnozí proroci ale takové štěstí neměli. Někteří dokonce zemřeli. Asi nejznámější je příběh Jana Křtitele, který se dostal do vězení jen proto, že si dovolil poukázat na nemorálnost sňatku krále Herodesa s Herodiádou, manželkou jeho bratra. Právě Herodiáda nakonec dosáhla toho, že byl Jan Křitel popraven a jeho hlava se stala atrakcí na jedné ze spousty zábav, které Herodes pořádal.

        Jakub nás svými slovy upozorňuje, že křesťanská trpělivost může někdy bolet. Také Ježíš varoval, že život jeho následovníků nebude vždy snadný, proto slibuje: "To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět." (Jan 16,33)

        Když se Ježíš loučí se svými žáky, dřív, než se vznesl a odešel do nebe, ještě připomíná: "A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Mat.28,20)