Tříletá „ošetřovatelka“

Ovenka, naše šestadevadesátiletá babička, má už nějakou dobu novou „ošetřovatelku“. A i když ta má teprve tři roky, zvládá toho hodně a dělá to pečlivě.

Nedávno, když jsem tu psal o svých zážitcích s naší malou vnučkou, mne jeden diskutující osočil z toho, že ji rozmazlujeme. Nevím, jak k tomu názoru dospěl, protože já si to nemyslím.
Adélka k nám už víc jako rok jezdí jednou za měsíc na celý víkend. A protože v našem bytě bydlí vedle nás i její prababička, může sledovat, jak vypadá skutečné stáří.

Ovenka pomalu směřuje ke stovce. Hlava jí slouží zatím překvapivě dobře, i když občas zapomene, jaký je zrovna den, nebo jak se jmenují její děti a vnoučata.
S jejím věkem jsou spojena různá omezení, která jsou způsobena zdravotním stavem. Většinu času proto tráví vleže. Často říká: „Všude dobře, v pelíšku nejlépe!“

Její pravnučka už ví, kde jsou pleny, které Ovenka potřebuje už 24 hodin denně a tak pomáhá své babičce, když Ovenku opatruje.
V době jídla nachystá Ovence její stoleček, přinese jí zuby a také lžičku. Večer, když Adélčina babička dělá své mámě hygienu, pomáhá Adélka Ovence natřít nohy...

Je toho spousta, co už malá pochytila o tom, jak se žije lidem, kteří tu jsou už skoro sto let. To víkendové soužití s Ovenkou jí ale pomáhá ještě v jedné oblasti. Nemá zatím sourozence a s manželkou si všímáme, že na Ovenku trochu žárlí. Chtěla by babičku jen pro sebe, ale ta se musí postarat i o Ovenku. Ta má zase pocit, že když je u nás její pravnučka, má větší pozornost, než ona.

Jsem rád, že u nás Adélka může zažívat soužití se svou prababičkou a že ráda pomáhá babičce s její péčí. Poznává, že když pomůže Ovence, tak udělá radost nejen jí, ale radost má i sama. Poznává, že radost má různé rozměry. Zatímco radost z nové hračky rychle pomíjí, dobrý pocit z toho, že někomu pomohla, zůstává mnohem déle. Zvláště, když jí Ovenka dává viditelně najevo, že si její pomoci moc váží.