Trapas

Trapasy nás provázejí celý život. Proto doufám, že vás potěší, když mezi negativními zprávami, které přinese i dnešní den, najdete pár řádků, jejichž cílem je vykouzlit na vašich rtech alespoň malý úsměv.

Kolegové občas vzpomínali, jak oslovili svatebčany třeba "vážení pozůstalí". A já si říkal, že se mi to nemůže stát. Až do chvíle, kdy jsem na konci smutečního obřadu vyzval přítomné, aby před smuteční síní vytvořili svatební průvod. V takové chvíli už nemá cenu něco zachraňovat.

Spolužák mi vyprávěl o svém tátovi, který byl náměstkem ředitele v jednom velkém podniku. Po jedné podnikové oslavě MDŽ ho jeho řidič zavezl domů. Byl už trochu společensky unavený a tak vystoupil z výtahu o jedno poschodí výš.
Odemkl dvéře bytu a potmě, aby nebudil rodinu, ze sebe shodil oblečení a uložil se v ložnici ke spánku. Ráno se probudil s cizí ženou v cizím pokoji. Zjistil, že se stalo něco, co se nestává tak často. Dva byty nad sebou měly stejný zámek.

Ale asi nejkrásnější trapas, u kterého asistovala i Veřejná bezpečnost, mi před léty povídal kamarád, který má příjmení Zajíc. Také v něm v hlavní roli vystupují dva stejné zámky. S kolegou, který se pro změnu jmenoval Králík, vyrazili služebním Žigulíkem sehnat nějaké těsnění, které bylo v té době tzv. "úzkoprofilový materiál". Pro mladší, kterým tento termín nic něříká, malé vysvětlení. Znamenalo to, že jste za těsnění, které mělo cenu deset haléřů, museli dát pořádný úplatek, který byl třeba tisíckrát vyšší než cena zboží.
Nakonec těsnění sehnali a tak se stavili ještě v obchodním domě na svačinku. Žlutého Žigulíka nechali na parkovišti. Zajíc jedl trochu rychleji a protože řídil, tak se nedal ani pivo. Když dojedl, řekl Králíkovi, že ho počká v autě. Vyšel ven a zamířil ke žlutému Žiguli. Odemknul ho a nasedl. Protože bylo léto, tak si otevřel okénka a v příjemném vánku začal podřimovat. Netušil, že sedí v cizím autě, které mělo stejný zámek, jako to jejich.
Z příjemné dřímoty ho vyrušil křik: "Chlape, co tu děláte?" V první chvíli nevěděl, která bije. Když se probral, uviděl chlápka, co se dobýval do jeho auta. "Co bych tu dělal. Čekám na Králíka!" odpověděl.
To už ale majitel auta přivolal procházejícího příslušníka Veřejné bezpečnosti. "Soudruhu, tady tohle individuum mi chtělo ukrást auto a ještě si ze mne dělá srandu. Tvrdí mi, že v mém autě čeká na králíka!" Policajt požádal mého kamaráda Zajíce o doklady. Když otevřel občanku, tak pronesl: "Občane, tak vy se jmenujete Zajíc a čekáte na králíka? To si z nás děláte srandu?"
V té chvíli k auto dorazil kolega Králík. "Co se tu děje?" ptal se. "Představte si, že tady ten chlápek mi chtěl ukrást auto. Jmenuje se Zajíc a tvrdí, že tu čeká na králíka!" V té chvíli dostal Králík záchvat smíchu.
"Občane, co je vám tady k smíchu?" vyjel po něm příslušník. Chvíli trvalo, než se kamarádův kolega uklidnil. Pak vytáhl občanský průkaz: "Ale občan Zajíc tu skutečně čeká na Králíka. Já se tak skutečně jmenuji."
Vše se nakonec vysvětlilo a Králík se Zajícem odjeli svým služebním autem zpět do práce. Od té doby si prý, než nasednou do auta, raději zkontrolují i poznávací značku. Protože jeden nikdy neví.