To nemá logiku

            Každý z nás se čas od času setká s něčím, co nedokáže pochopit. Jsou skutečnosti, nad kterými zůstává rozum stát. Otázkou je, jak se v takové chvíli zachovat.

            Jednou vedl ovce až za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu. Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. Řekl si: "Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří." ... I zavolal na něho Bůh z prostředku keře: "Mojžíši, Mojžíši!" Odpověděl: "Tu jsem." Řekl: "Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, místo, na kterém stojíš, je půda svatá." (Exodus 3,1-5)

            Mojžíš vidí něco, co podle něj nemá logiku. Hořící keř se měl už dávno změnit v popel. Dívá se a hlavou mu běží otázky: "Jak je možné, že oheň hoří a přitom nic neničí? Je to vůbec normální? Nebo se mi to jen zdá?"

            Nechává stádo pod ochranou svých psů a jde blíž. Chce to prozkoumat. Ještě netuší, o co tu jde, ale věří, že je to něco velkého. Nemýlil se. Najednou slyší Hospodinův hlas. Setkává se s Bohem. Zouvá se a pak naslouchá...

            Bůh používá různé způsoby, jak nás oslovit. Mojžíšovu pozornost přitáhl ohněm, který nic nepálil. Stejně jako tehdy si i dnes připravuje lidi ochotné zareagovat na povolání. Mojžíše čekal úkol, na který se připravoval osmdesát let. Teprve pak byl připravený nejen vyvést své příbuzné z Egypta, ale také jim předat Boží pravidla a zákony, které z nich udělají silný národ.

Bože, Ty, svatý, oslovuješ mne, obyčejného smrtelníka. Díky Ti za to, že vždy víš, jak zaujmout moji pozornost.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Hostem nebo domácím?