To, co vidím, ještě nemusí být pravda

Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče.

Dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. (Lukáš 16,19-22)

     Na tomto světě se setkáváme se dvěma základními skupinami lidí. Jedni jsou úspěšní, druzí jdou od nezdaru k nezdaru. Jedni jsou bohatí, druzí jsou nemocní jako Lazar. Bohatí mají problém s přeplněným žaludkem a chudáci zase s tím, že je prázdný.

     Ježíš vypráví příběh, který lidé dobře znali. Farizeové ho rádi připomínali vždy, když popisovali Boží požehnání. Boháč bylpředstavován jako ten, komu Bůh žehná. Čím víc toho měl, tím větší přízni Stvořitele se podle židovské teologie těšil.
     V tradičním příběhu šel bohatý muž po smrti do nebe, kam logicky patřil, protože mu Hospodin žehnal, a Lazar skončil v pekle, což má také logiku, protože kdyby nebyl velký hříšník, nemohl by ho Bůh nechat tak trpět.

     Lidé v zástupu poslouchali tak na půl ucha, protože si mysleli, že ten příběh znají. Jenže pak Ježíš řekl něco, co všechny šokovalo. V pekle skončil boháč a v nebi Lazar. V zástupu to zašumělo. S tím nikdo nepočítal.

     Myslím, že Ježíš záměrně upravil známý příběh. Věděl, že tím své posluchače vyprovokuje k  přemýšlení o tom, jak nás může klamat zrak i naše stereotypy. To, co vidí mé oči, ještě nemusí být pravda. Na rozdíl od nebes nevidím pod povrch a mé soudy proto často bývají mylné.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)