To by bylo moc práce...

„Vařit pro dva se nám nevyplatí“, pravila známá, kterou jsem potkal v Kauflandu. „Raději si koupíme oběd v restauraci a na večeři objednáme něco s dovozem domů.“ Chvíli před tím si stěžovala, že nevyjdou s důchodem.

„Ta drahota nás zničí“, pokračovala, „už aby se změnila vláda, potom bude určitě líp!“ Tou větou naznačila, na koho spoléhá. Šli jsme zrovna pod volebním billboardem ANO, na kterém paní Šilerová tvrdí: „Za nás bylo lépe!“
„Podívej tam nahoru“, říkám jí. „Vidíš, už ani to tvoje ANO neslibuje, že bude líp!“ Trochu naštvaně mi odpověděla: „Všechno musí být lepší, než ta Fialova bída!“

Snažil jsem se jí vysvětlit, že pokud chce žít spokojeněji, nemusí čekat na vítězství „Andreje spasitele“, ale může začít hned tím, že začne vařit a určitě měsíčně ušetří nějakou tu tisícovku a za rok možná i na příjemnou dovolenou u moře.
Chvíli poslouchala. Pokoušel jsem se jí vysvětlit, že není třeba vařit každý den, když chci mít denně domácí jídlo, které vyjde mnohem levněji. Za to, co zaplatí za jeden oběd v restauraci, si doma uvaří jídlo na tři dny.
Podívala se na mne, a řekla: „To není nic pro nás. Nejsme žádné socky a navíc, to co mi tu popisuješ, je moc pracné.“

Nebylo to poprvé, co jsem něco podobného slyšel od lidí, kteří nadávají na drahotu a proklínají „fialovou bídu“. Až tu na podzim kormidlo přebere někdo jiný a oni zjistí, že zase nejsou „koláče bez práce“, budou pokračovat ve své „nasratosti“ a nepřestanou vyhlížet dalšího „spasitele“, který bude slibovat nesplnitelné.
S takovými lidmi se setkávám stále častěji. Chtěli by se mít dobře, ale nechtějí pro to nic dělat. Od toho jsou tu přece jiní, aby jim zajistili větší důchody nebo sociální dávky.

Počet těchto „imrvére naštvaných“ lidí přibývá. Před pár roky jsem se s něčím podobným setkával mezi Romy, dnes je jich mnohem více mezi těmi, kteří vůbec nepatří do „sociálně vyloučené skupiny“. Vyskytují se napříč celým spektrem naší společnosti.
Nemají se vůbec zle. Mohli by se radovat, že mají kde spát, nemusí hladovět a ani se bát o to, co budou jíst zítra a zda budou mít kde spát. Oni se ale trápit něčím, co jim kdosi nasadil do hlavy. Naslouchají lidem, kteří ví, jak se jim dostat pod kůži a vyvolat v nich pocit mučedníků.

Možná čekáte, že teď začnu všechno svalovat na Babiše, Okamuru, Turka nebo Konečnou. Ne, to nemám v úmyslu. Ta nálada se k nám a na západ šíří z „východu“. Putin a jeho kamarádi byli celá desetiletí školení v tom, jak lidem nenápadně postupně vymývat mozek. Daří se jim to napříč celým západem. Donald Trump je toho zářným příkladem.

A co Babiš a spol? Ti tuhle blbou náladu jen využívají a tvrdí, že když vyhrají volby, „bude líp“.
To skutečně bude. Jenom ne nám, ale jim zcela jistě.