Ten na zemi nemusí být opilý nebo sjetý

Kamarádka jela na otočku do Brna, kde potřebovala něco vyřídit. Bylo to rychlé, a tak spěchala na vlak, aby se vrátila domů.

Dojela šalinou na hlavní nádraží. Když vystupovala, všimla si, že na zemi leží nějaký stařík. Někteří ho obcházeli, jiní ho dokonce překračovali a pospíchali dál. Byli přesvědčeni, že je to jeden z bezdomovců, který se zatoulal trochu dál od věčně opilé party a nezvládl to.

Kamarádka, říkejme ji třeba Martina, se u toho staříka zastavila. Trochu ho „propleskla“, aby se probral. Po chvíli se jí to povedlo. Zjistila, že není opilý ani sjetý, ale spíše dehydratovaný, dezorientovaný a zmatený.
Přijel do Brna něco vyřídit, ale podcenil horko. Ty čtyřicítky ho prostě zmohly, protože si zapomněl vzít pití. Nevěděl ani, jak se na té zemi ocitnul.
Martina z něj pak dostala, že chce jet vlakem domů. Protože se ale blížil čas odjezdu jejího vlaku, tak pánovi pomohla vstát, posadila ho na lavičku a vytočila číslo 156. Jakmile se jí ozvala Městská policie, požádala, aby na nástupiště poslali nejbližší hlídku, která by staříkovi pomohla nejen sehnat vodu, ale i najít vlak, kterým by se dostal domů. Jakmile jí to bylo přislíbeno, rozloučila se a utíkala na vlak.

Při jejím vyprávění jsem si uvědomil, že nevím, zda bych zareagoval stejně jako ona, nebo zda bych se přidal k těm, kteří ho lhostejně překračovali, jako nějakou věc.
Také jsem si připomněl, jak důležité je s přibývajícím věkem nepřepínat svoje síly a připustit si, co ještě zvládnu a co už ne. Příště bych totiž na té zastávce mohl ležet já. Navíc, kdo ví, zda by kolem mne právě šla nějaká Martina, která by si mne nejen všimla, ale také mi pomohla?

Ježíš v jednom kázání radí: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Lukáš 6,31) Dnes je možná modernější mluvit o karmě.
Na té zemi se opravdu mohu ocitnout i já. Pokud chci, aby si mne v takové situaci někdo všimnul a pomohl mi, udělám nejlíp, když si začnu všímat těch, které na té zemi uvidím ležet já. Možná se pak naplní i jiné moudro, podle kterého „jak si kdo ustele, tak si i lehne.“