Malý černý soused, stejně jako jiní větvoví sousedi, nebo kvákání žab, tak nějak patří ke koloritu života. Stejně tak na vesnici kokrhání kohouta, a projevy domácího zvířectva. Prostě to je normální a přirozené. Pak, když se člověk vzbudí a zaposlouchá se do ranního koncertu pěvců, tak je rád na vesnici.

Mám rezidenčního kosa. Je to jeden z těch, kteří neodlétají na zimu. Celou zimu mu dávám jablka a on mě za to v létě nebudí.

Vašek

Tak to my jsme kdysi také krmili kosa a on nás pak v létě budil dlouho před svítáním.

A co teprve malí zelení sousedé! :-)

Máme na zahradě jezírko, tedy spíš tůňku, není to umělé. V tůňce sídlí žáby, skokani - a jaký ti umí dělat randál! Dlouho do večera a ráno od svítání znovu :-)

Nádhera Užívejte si to, my jsme 12 let bydleli v bytě s výhledem na protější domy. Nejblíže přírodě byl mrtvý holub u okna na půdu domu naproti.

Se zájmem přečteno. Už proto, že po desetiletí, v době, než jsem se stal státním rentiérem, jsem několikrát za měsíc (v průměru osmkrát, ale i častěji) vstával před čtvrtou ranní, pak jsem asi 20 minut pochodoval na autobus a během koncertní sezony, nejvíce na jaře, jsem si užíval ptačích symfonií. Bylo to jedinečné: cestou vymeteno, minimální provoz a v auditoriu já sám (téměř sám).Vzpomínám na to jako na jeden z pozitivních úseků pracovního dne. Vytanula mi na mysli jedna píseň z repertoáru zesnulého Luboše Svobody a jeho ženy Jany: "Když ptačí Hosana, vzduchem zní od rána, připoj se k chvále..." K té jsem se připojil až v autobusu v tiché modlitbě. Třebaže bych čas už vrátit nechtěl, zpětně viděno: bylo to fajn.

....a mně to připomíná jednu pop song z doby války...

'zpíval kos kosici fistulĺí

že se k ní dnes večer přitulí

že přijde ve fraku s žížalou v ruksaku

s takovou , že i oči vykulí

u kosů tak jako,u lidí

když se dva milují tak nevidí

zpívají dvojhlasně, ale tak úžasně

že jim to i lidi závidí....

tahle písnička byla tehdy víc populární, než ta odrhovačka Lily Marlen či 'schats oh schats'

Nemusí to být jen kos. Pravidelně mezi 4:15 - 4:35 přichází bišonek, le chien bolognese nebo černá číča coby Wakanda. Nevím, jak se ti tři dokáží domluvit a jestli mají stanovený pořádek (nikdy nechodí ve stejném pořadí). Rituál je ale stejný. Vlezou mi pokud možno do oblasti hlavy, provedou několik nutných úkonů, abych se spolehlivě probudil, a když se tak stane, spokojeně setrvaji 10 - 15 minut a opět odejdou. Že už se plnohodnotně usnout vždy znovu nepodaří asi není třeba dokládat. Zlatej kosák.