Tak končí fanatismus

Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor. (Lukáš 14,1)

Sobota je už od počátku života na naší planetě dnem odpočinku každého člověka, který uctívá Hospodina. Také Ježíš jí věnuje velkou pozornost, protože si uvědomuje, jak je tento Boží dar díky židovské tradici znehodnocován.

     Farizeové se rádi stavěli do pozice ochránců soboty. Spolu se zákoníky, kteří každou chvíli přišli s nějakým novým nařízením, zpřísňujícím „svěcení soboty“, pozorně sledovali Ježíše, jehož přístup ke dni odpočinku se jim vůbec nelíbil.
     Lukáš zaznamenal zvláštní situaci. Lidé, kteří Ježíši zakazovali v sobotu uzdravovat, protože to podle nich byla práce, mají v sobotu „hlídku“, která špehuje Ježíše a čeká, zda udělá něco, za co by ho mohli odsoudit.

     Stvořitel už na počátku daroval sobotu lidem k tomu, aby mohli odpočívat a oslavovat svého Tvůrce. Sedmý den byl oddělen ke společenství Boha a lidí. Měl být dnem radostného chválení Hospodina, časem na který se bude těšit člověk stejně jako nebesa. Takový plán má Bůh se sobotu už od ráje.
     Sobota byla v ráji darována všem lidem. Židé si ji ale přivlastnili a udělali z ní den příkazů a zákazů, den, kdy musíme být ve střehu, abychom neudělali něco, co se dělat nesmí. Možná i proto později křesťané na sobotu zapomněli. Ona je ale stále dnem, kdy Bůh přichází za člověkem s nabídkou zvláštního požehnání, které je možno získat jen v tomto čase.

     Proto Ježíš brání sobotu před přístupem farizeů. Chce, aby zůstala dnem svobody a radostného slavení Stvořitele.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)