Tajemství požehnání (Požehnání v Bibli 51)

Už dlouho se mluví o odluce státu a církve. Možná by bylo přesnější mluvit o církvích, protože se to netýká jen katolíků. Pokud k této odluce konečně dojde, nebude to pro mnohé církve jednoduché. Zvykly si totiž žít na cizí účet.

Podíváme-li se do historie, zjistíme, že tomu tak vždy nebylo. Kněží a levité ve Starém zákoně byli odkázáni na desátky a dary Izraelitů, kteří měli v odevzdávání desátků a přinášení dobrovolných darů značné výkyvy.

Situace se nakonec stala tak vážná, že prostřednictvím proroka Malachiáše musel zasáhnout samotný Bůh: "Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů.
Ptáte se: »Jak se máme vrátit?«
Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte.
Ptáte se: »Jak tě okrádáme?«
Na desátcích a na obětech pozdvihování. Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod! Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku.
Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů.
Všechny národy vám budou blahořečit a stanete se vytouženou zemí, praví Hospodin zástupů." (Malachiáš 3,7-12)

Bůh dává do spojitosti své požehnání s naší ochotou dávat desátek ze svých příjmů. To je myšlenka, která by nám neměla uniknout. Svou nedůsledností v této oblasti se sami okrádáme o požehnání. Vlastně tím dáváme Pánu Bohu najevo, že o toto požehnání nestojíme.

Tento starozákonní princip přejala i mladá křesťanská církev. Byl to apoštol Pavel, kdo přišel s radou, jak získat peníze na obživu pro kazatele a misionáře: "Což nevíte, že ti, kteří slouží ve svatyni, dostávají ze svatyně jídlo, a ti, kteří přisluhují při oltáři, mají podíl na obětech? ¹⁴Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu." (1.Korintským 9,13-14) Kdyby v určité době někteří lidé v čele církve neudělali z dobrovolného desátku povinnost, mohlo být toto Boží ustanovení pro všechny křesťany zdrojem požehnání až dodnes.

Desátek byl vždy zdrojem Božího požehnání. Jsou to dveře, kterými k nám mohou proudit "proudy Božího požehnání". Má to ale jeden háček. Tyto dveře se otevírají jen zevnitř. Mohu je otevřít jen já sám.
Otevřu? Dovolím Bohu, aby vešel se svým požehnáním? Já to udělal už dávno a nelituji. Přeji stejnou zkušenost i vám.