Ta Cesta nebude snadná

Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.“ (Lukáš 14,25+26)

Pokud chceme správně pochopit tato slova, musíme je zasadit do správného kontextu. Jinak nám hrozí fanatismus, se kterým má i křesťanství své smutné zkušenosti.

     Tím kontextem jsou dvě starozákonní přikázání, která Lukáš vzpomíná v souvislosti se zákoníkem, který se ptal Ježíše, jak může mít jistotu věčného života. Ježíš se ho ptal, co čte v Zákoně a jeho oponent odpovídá: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Lukáš 10,27) Z Ježíšových úst pak slyší: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ." (Lukáš 10,28)

     Lidé v zástupu jdou za Ježíšem, protože od cesty v jeho stopách očekávají pohodlný život. Vždyť dokáže uzdravit, vrátit život a z pár chlebů a ryb nasytí mnohatisícový zástup. Ježíš se na ně obrací a upozorňuje, že tak snadné to nebude. Půjdou-li v jeho stopách, dostanou se do nesnadných situací a někdy dokonce budou muset opustit i své nejbližší.

     Křesťanství mne nezbavuje zodpovědnosti za rodinu. Pokud je můj život a mé jednání motivované láskou k Bohu a k lidem, tak se mí blízcí nemusí bát, že bych je opustil. Pokud budou respektovat mou víru a dají mi čas, brzy zjistí, jaký vliv má Ježíš na můj vztah k nim. Uvidí, jak mi má víra a vztah k Ježíši pomáhají ještě více je milovat a lépe jim sloužit.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)