Svatý, co přitahuje hříšníky

Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“ (Lukáš 15,1+2)

Židovští duchovní usilovali o to, aby žili svatým a dokonalým životem. Pokud se měli setkat s někým, kdo byl podle nich větší hříšník než oni, raději se mu vyhnuli. Byli totiž přesvědčeni, že by se stykem s hříšníky mohli znečistit.
     Ono se to časem stalo něčím oboustranným. I ti hříšníci a celníci se časem začali vyhýbat těch „svatým“, protože od nich nemohli čekat nic dobrého. Pokud se s nimi museli setkat, cítili z jejich jednání jen pohrdání anebo kritiku.

     Ježíš se nemusel pokoušet o to, aby byl svatý, protože on takový byl. Proto možná někoho zarazí, jak silně jeho slova a jeho jednání přitahovalo právě ty, kterými farizeové a zákoníci tak pohrdali – hříšníky a celníky. Ti k němu byli přitahování jako železo k magnetu, zatímco ti „svatí“ se mu časem začali vyhýbat jako čert kříži.

     Jak je to možné? V čem to spočívá? Odpověď je prostá. Ježíš viděl do nitra člověka. Poznal, kdo svůj zájem o Boha jen hraje, protože je to pro něj výhodné, a kdo po Bohu a jeho lásce skutečně touží. Rozpoznal faleš a přetvářku od skutečné touhy po Božím království.
     Zatímco se „svatí“ klaněli své vlastní dokonalosti, hříšníci dobře věděli, že před Bohem nemají nic, co by mu  mohli nabídnout. Mohli mu dát jen svůj hřích a přijmout odpuštění. Na rozdíl od židovských duchovních, kteří jen odsuzovali, Ježíš nabízel odpuštění a změnu. Proto i dnes přitahuje hříšníky.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)