Spoutaný majetkem

David přirovnává svého Pána ke skále a hradu. Toto přirovnání pak ještě jednou zopakuje. Skála zůstane, ale hrad nahradí nedobytná tvrz.

Po tomto vyznání se David obrací na své posluchače:
„Lidé, věřte mu za všech okolností,
svěřte mu všechno, co vás tíží,
veškerou jistotu máte jen v něm.“ (Žalm 62,8)

Už i u nás začínají přicházet do módy osobní psychologové, psychiatři a různí mentální trenéři. Stále více lidí trpí psychickými problémy. Chodíme na terapie, polykáme zázračné pilulky. Pak přijde krátká úleva, po které se problémy často vrátí, mnohdy v ještě silnější podobě. A tak zvýšíme intenzitu terapií, polykáme více prášků... Přitom by podle Davida stačilo, kdybychom se svými problémy přišli k Hospodinu.

Teprve v Boží přítomnosti pochopíme, jak na tom jsme. Uvědomíme si, že jsme zranitelní, protože máme jen jeden pokus - jeden život:
„Člověk je pomíjivý jako vánek,
urozený stejně, jako prostý.
Polož je oba na misku vah,
neváží víc než vítr.“ (Žalm 62,9)
Jakub ve svém listu přirovná náš život k páře, která se na chvíli ukáže a hned nato se rozplyne. Je přitom úplně jedno, zda jsme urození nebo prostí, bohatí či chudí. Nakonec, pokud spoléháme sami na sebe, dopadneme všichni stejně.

Díky mediální masáži se lidé domnívají, že když budou průbojní, tak prorazí a dosáhnou na úspěch. Stačí jen chtít a být odvážnější než všichni ostatní. David se nad podobným pohledem na život jen usmívá a připomíná:
„Nespoléhejte na své ostré lokty,
na svoje vychytralé zlodějny.
Hromadí-li se váš majetek,
nedejte se jím spoutat.“ (Žalm 62,10)
Majetek a touha po něm hýbe dnešním světem. Kdo by nechtěl mít víc, než doposud? Co na tom, že si přitom sem tam pomůžeme nějakým drobným podvodem? Vždyť to tak dělají všichni. Už za předchozího režimu se říkalo: „Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu!“

Oslnění leskem bohatství a majetku ale ke štěstí nepovede. Peníze mi dokonce nepomohou ani ve chvíli, až začnu trpět psychickými problémy. Chci-li být spokojený a šťastný, musím jít za Bohem. David má s Hospodinem bohaté zkušenosti. Zná dokonce i jeho hlas:
„Boží hlas jednou promluvil,
ozvěnou se mi vrací:
Všechna moc patří Bohu!“ (Žalm 62,11)

Lidé touží po bohatství a moci. Jdou za svým cílem dokonce i přes mrtvoly. Zaměňují Boha za pomíjivé hodnoty. Připravují se o jediný lék na své problémy. Lék, který má jen Bůh:
„Jen on může udělit milost,
až bude každý sklízet ovoce svých skutků.“ (Žalm 62,12)
David připomíná Boží soud. Ten jednou rozhodne o tom, zda byl můj život úspěšný a nebo ne.
„Bože, předkládám ti své problémy. Vezmi si je a uděl mi svou milost. Vysvoboď mne z okovů touhy po majetku. Díky, že jsi se mnou.“