Společná radost

Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde?

A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: „Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.“ (Lukáš 15,8+9)

     Během své pozemské mise se Ježíš často setkával s negativním vnímáním Boha. Lidé se Stvořitele báli, protože uvěřili tomu, že Bůh je přísný a ve vztahu k člověku jen čeká na příležitost, aby ho mohl potrestat.

     Možná i proto vypráví tři příběhy, které končí radostí. První příběh byl o ztracené ovečce, druhý je o ženě, které se zakutálela jedna stříbrná mince. Ne ledajaká. Byla z náramku, který dostala při svatbě od svého muže. Možná bychom tento šperk mohli v jeho významu přirovnat ke snubnímu prstenu.
     Jednoho dne žena zjistila, že jí chybí jedna malá mince. Pořád jich měla ještě devět a tak si mohla říci, že se nic neděje. Jenže ona chtěla mít svůj svatební dar kompletní, a proto hledá tak dlouho, až ten ztracený peníz našla.
     Pak svolává své kamarádky a společně oslavují, že je vše zase tak, jak má být. Ježíš pak ještě dodá: „Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“ (Lukáš 15,10)

     Ten, kdo někdy ztratil snubní prsten, prožil něco podobného jako Bůh, když se mu někam zakutálíme. Máme pro něj nesmírnou cenu, a proto nás hledá tak dlouho, až nás najde. A my se pak můžeme radovat spolu s nebesy. Nejen když jsme nalezeni my, ale i kterákoliv další z mincí, které patří Ježíši.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)