Sobectví

Vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel. Řekl jim: „Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán.“ (Lukáš 4,42+43)

V neděli brzy ráno se Ježíš vydává na opuštěné místo, kam nikdo normálně nechodil. Po náročné sobotě a po večerním utkání s démony si potřeboval chvíli odpočinout.

     Ježíš často prožíval celonoční modlitby, během nichž hovořil se svým nebeským Otcem o tom, co ho čeká. Byly to chvíle, které mu dodávaly nové síly i odvahu pokračovat v tom, co začal. V noci všichni spali a nikdo ho tak nerušil.
     Tentokrát touží po klidné chvíli za ranního rozbřesku. Jenže když se lidé ráno probudili a zjistili, že je Ježíš pryč, začali ho hledat. Přáli si, aby zůstal v Kafarnau. Vždyť ho přece přivítali a nabídli mu příjemné prostředí, tak proč by měl jít dál?

     Ježíš ale dobře ví, co se skrývá za jejich pohostinností. Ví, že je motivuje sobecká touha po tom, aby mohli být i nadále svědky jeho zázraků. Chtěli mít souseda, který dokáže vyléčit každou nemoc, a dokonce člověka zbaví i posedlosti démony.
     Mesiáš tu není jen pro nějakou vybranou společnost. Sám o sobě říká: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16) Jeho nabídka spasení je určena všem.

     Sobectví je blízké i mně. Přál bych si mít moc Ježíšova slova jen pro sebe a mít ji stále. Jenže on přišel, aby pomáhal i ostatním. Chce mne zbavit mého sobectví a přeje si, abych se naučil o jeho lásku i moc dělit s každým, kdo po ní zatouží.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)