- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Výborně napsáno
Pouze dodám (a v článku je to vlastně jinými slovy také napsáno):
Smrti není třeba se bát. Je přirozenou součástí pozemského života, resp. jeho zakončením.
Obávat bychom se měli života, který nežijeme (ale jen přežíváme), protože nám zoufale chybí ponětí o jeho smyslu a o tom, co jsou skutečné životní hodnoty. Můžeme je poznat, pokud se nenecháme vláčet těmi, kteří o životě nic nevědí, ale o to větší mají potřebu nás poučovat, jak máme žít, čeho si vážit atd. Čím dříve prozřeme (následujeme našeho nitro, Boha), tím lépe pro nás, protože tím déle pak máme možnost svůj život skutečně žít a na samém sklonku života i v samé hodině smrti to ocenit.
"Promarníš věčnost". To je jen víra. Chce někdo žít věčnost? Nevím proč. Jedině že bych ztratil ego, paměť, tak budu žít klidně věčnost, protože mi to bude jedno, "mi" už nebude, nebudu to já, bude to jakési neurčité vědomí, které nemá já ve smyslu pozemské totožnosti s tělem. Tyhle archaické víry jsou místy legrační. Ano, lidi se bojí zemřít, chtějí žít, užívat si, ale současně vědí, že zemřou a když to bude rychlé, je to jedno.
Dovolte opačný pohled:
Můj otec chodil za námi a zhasínal světlo s vyčítavým pohledem. Dnes jsem v jeho věku. Nevyčítám zbytečně rozsvícená světla. Vždyť si to pozůstalí rozhazují jen svoje penízky na mém účtu. Proč bych se zlobil? To je jejich problém!
Smrti se nebojím, i když umírání je asi hrozné. Smlouvám jen s Bohem, že bych potřeboval ještě na jaře naroubovat hrušku, protože to naši neumí. A musím ještě nechat dát lesy do pořádku, když už na to sám nemám sílu.
Jsme v rukou Božích v životě i smrti!
Když čtu zápisky lidí, kteří umřeli a byli sem navráceni - daleko větší bolest než umírání, které bývá rychlé, je návrat do bolavého zraněného těla a dlouhé léčení, léčení traumat, bolestt z nechápavosti okolí, že člověk zažil afterlife. Smrt je - zjednoduše řečeno - lehká - vědomí odletí z těla, nevnímá už tělo a odchází. Zpráv o tom už jsou jsou tisíce, desetitisíce, statisíce zejména v angličtině. Klidně si je vyguglujte, stačí tam šoupnout near-death experiences.