Sláva a uznání tvou prázdnotu nenasytí

„Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví. Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich.“ (Lukáš 11,43+44)

Každý člověk má ve svém nitru ukrytou touhu po tom, aby byl milován a aby mohl milovat. Toužíme po někom, kdo by nás měl rád a dával nám svou lásku najevo třeba i svým obdivem. Ještě trochu hlouběji je ukryta touha uctívat Stvořitele.

     Najít skutečnou lásku ale není tak snadné. Není to něco, co se nám vyplní lusknutím prstů. Je to každodenní budování vztahu, v němž dáváme i dostáváme a ne vždy je to tak, jak bychom si přáli.
     Mnozí lidé to sice zkusí, ale pak nemají dost trpělivosti. Nakonec na svou snahu získat vztah plný lásky a porozumění, který by naplnil jejich prázdnotu, rezignují. Místo lásky začnou hledat slávu, protože je mnohem pohodlnější získat obdiv druhých, než vytrvale krůček za krůčkem budovat kvalitní vztah.

     Jsme stvořeni s touhou uctívat Stvořitele a s potřebou milovat a být milováni. Ježíš říká, že sláva a obdiv nemohou trvale zaplnit prázdnotu naší duše, která vzniká vždy, když místo Tvůrce všeho uctíváme někoho jiného, a místo o lásku bojujeme raději o slávu, která pomíjí.
     Touha po slávě a uznání druhých je podle Ježíše jen ztrátou času. Kdo si na nás vzpomene, až budeme v hrobě? I my možná chodíme po místech, kde kousek pod zemí leží slavní a mocní lidé minulosti, a my o tom ani nevíme.
     Ježíš mne miluje a chce tomuto umění naučit i mne.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)