Sladký spánek pracujících

        Vyrůstal jsem v sedmičlenné rodině. Díky tomu jsem už od dětství mohl poznávat, co je to práce. Měli jsme rozdělený úklid, pomáhali jsme v kuchyni a díky babičce a dědovi jsme mohli trochu poznat i život na vesnici.

        Skutečnou práci, takovou, za kterou člověk dostane výplatu, jsem poznal poprvé v jedenácti letech. Ve vyškovském "ZOOkoutku" jsem strávil celé letní prázdniny. Pomáhal jsem krmit zvířata, čistil jejich výběhy a občas seděl v pokladně a prodával lístky. Když jsem pak dostal výplatu, připadal jsem si neskutečně dospělý...

        O čtyři roky později jsem o prázdninách absolvoval brigádu v továrně Svit v tehdejším Gottwaldově. Dostal jsem se do provozu, kde se vyráběly holínky. Měl jsem to naplánováno tak, že ráno půjdu na šestou do práce, z ní pak rovnou na koupaliště a kolem osmé večer pak domů.

        Skutečnost ale dopadla úplně jinak. Práce byla tak vyčerpávající, že mne ani nenapadlo zajít na koupaliště. Byl jsem rád, že jsem se dovlekl na trolejbus a dojel domů. Něco jsem pojedl, opláchl se a šel si na chvíli lehnout. Probudil jsem se až ráno, když mne máma budila do práce. Nechtějte raději vědět, co si ode mne musela vyslechnout...

        Tehdy jsem na vlastní kůži zažil to, co píše Šalomoun v knize Kazatel:
"Sladce spí ten, kdo pracuje;
   nezáleží na tom,
      jestli se mnoho nebo málo najedl.
   Bohatým však přesycenost nedá spát." (Kazatel 5,11)

        Možná bych si dovolil podotknout, že ta práce musí být poctivá. Pokud by mou prací byly podvody, krádeže či loupeže, pak bych asi úplně klidný spánek neměl. Jednak by se asi ozývalo svědomí a vedle toho by mi muselo být jasné, že jednoho dne budu odhalen a pak přijde soud.

        Během brigády ve Svitu jsem byl někdy tak unavený, že jsem usnul ještě dřív, než jsem stihl pojíst. Spal jsem tak tvrdě, že mne ani hlad neprobudil, takže Šalomoun má pravdu v tom, že spánek pracujícího není závislý na tom, kolik toho před tím snědl.

        Šalomoun také píše, že bohatí to mají se spánkem horší. Na vině je podle něj mimo jiné i jejich stále plné a někdy i přeplněné břicho. To je něco, co jsem dlouhé roky neznal. I večer jsem mohl sníst cokoli a nestalo se mi, že by mi bylo těžko, nebo že bych se budil kvůli svému žaludku.

        S přibývajícími roky zjišťuji, že už to není takové, jako dřív. Dnes se mi špatně spí, pokud večer víc pojím. Ještě hůř, když smíchám sladké a slané, smažené a syrové... A když to vše ještě zapíjím, tak mne v noci budí "prostata". Možná to bude i tím, že se už neživím rukama a během dne jsem víc na židli než na nohách.

        Mnoho lidí dnes trápí problém se spaním. Většinou za to může jejich dlouholetý špatný životní styl. Z toho co píše Šalomoun je nejlepším lékem poctivá práce. I důchodce může najít užitečnou a smysluplnou práci. Díky Adře znám spoustu starších dobrovolníků, kteří říkají, že od té doby, co věnují část svého volného času dobrovolnictví, lépe spí. Něco na tom určitě bude, když to tvrdí Šalomoun i současní dobrovolníci.