S tím Boha neotravuj!

Šimonova tchyně byla soužena silnou horečkou; i prosili ho za ni. Postavil se nad ní, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je. (Lukáš 4,38+39)

Lukáš byl lékař, který si velice dobře uvědomoval, jak často se ocitá v situacích, kdy pro nemocného nemá lék, a tudíž ani řešení. Znal ten pocit zoufalství, když člověk stojí u lůžka nemocného a musí jen sledovat, jak jeho blízký pomalu odchází.
     Možná právě profese, kterou se zabýval, vedla Lukáše k tomu, že se často zmiňuje o zázracích uzdravení. Příběh Šimonovy tchyně mne zaujal tím, že tato žena měla „jen“ silnou horečku. Možná by stačil zábal nebo paralen ...
     Rodina se přesto obrací na Ježíše s prosbou, aby této ženě pomohl, a on jim hned okamžitě vyhoví. Pohrozí nemoci a ta se rychle vytrácí ze Šimonova domu.

     V Bibli jsme vybízeni k modlitbám za nemocné. Nejen, když umírají, ale i při běžných onemocněních. Před léty se na mne s touto prosbou obrátil mladík, který rozvážel obědy starým a nemocným lidem. Měl angínu. Nemocný byl i jeho kolega, se kterým se střídali, a tak se obával, aby jeho staroušci nezůstali o hladu. Modlili jsme se spolu a on mi druhý den mával z okna své dodávky a vesele volal: „Chvála Bohu, funguje to. Mohu rozvážet!“

     Mnoho věřících se na Boha obrací až v okamžiku, kdy už se jedná jen o „poslední pomazání“. Je to škoda. Bůh nám naslouchá a pomáhá nejen když se jedná o velké a zásadní problémy, ale i o každodenní maličkosti. Nebojme se s ním hovořit o tom, co nás právě trápí. Pro něj to není obtěžování.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)