S kloboukem v ruce ...

            "S kloboukem v ruce projdeš světa kraj!" Tato slova nám často opakovala naše třídní učitelka na základní škole. Jenže my, puberťáci, jsme se tomu smáli. Byli jsme plní síly a věřili, že svět patří těm, kteří mají ostré lokty.

            Hospodinův posel ... se jí otázal: "Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?" Odvětila: "Prchám od své paní Sáraje." Hospodinův posel jí řekl: "Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku." Dále jí řekl: "Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat." (Genesis 16,7-10)

            Hagar věřila, že jí rázné a rozhodné jednání pomůže odstavit Sáraj a pak zaujme místo po Abramově boku. Jenže to se zmýlila. Teď díky svému omylu leží vyčerpaná v poušti a přeje si zemřít i se svým ještě nenarozeným synem...

            Jenže je tu někdo, kdo na Hagar nezapomněl. Stvořitel slíbil Abramovi, že požehná všemu jeho potomstvu a mezi ně patří i nenarozený syn egyptské otrokyně. Hospodin ji nabádá k tomu, aby se pokořila a vrátila do Abramova tábora. Pokud to udělá, pak i z jejího syna vzejde početný národ.

            Umím si představit, jaký boj musela Hagar podstoupit. Na jedné straně její hrdost, na druhé nenarozený syn a jeho budoucnost. Mateřský cit ale nakonec zvítězil nad pýchou.

            Při čtení tohoto textu jsem si vzpomněl na naší třídní. Díky čtyřem desetiletím vlastních zkušeností už dnes vím, že pokora dokáže víc, než ostré lokty.

Bože, tento svět možná patří těm s ostrými lokty. Tvé království ale patří pokorným. Přicházím proto s kloboukem v ruce.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Iniciativní blbec ...