Rostl a sílil na duchu

A ruka Hospodinova byla s ním. ... Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael. (Lukáš 1,66+80)

Zachariáš s Alžbětou se radují. Narodil se jim syn a jeho otci se navíc vrátila řeč. Po devíti měsících mohl opět mluvit. Konečně může vyprávět o setkání s andělem. Všem, kteří přišli, aby byli u obřízky jeho syna a u jeho pojmenování, sděluje, kdo se to v jeho rodině před osmi dny narodil.
     Všichni pozorně naslouchají. Ze synagogy znají proroctví o zaslíbeném mesiáši. Zachariáš se na tato proroctví odvolává, i když Jana představuje jako toho, kdo dlouho očekávanému mesiáši připraví půdu pro jeho záchrannou misi.

     Lukáš své vyprávění o narození Jana Křtitele zakončí stručným dovětkem: „A ruka Hospodinova byla s ním.“ Dítě pak rostlo a připravovalo se na úkol, ke kterému je Hospodin, ještě před jeho narozením, vyvolil.
     Z Jana časem vyrostl muž, ze kterého šel respekt. Vyspěl nejen tělesně, ale podle Lukáše také „sílil na duchu“. Naučil se naslouchat Bohu. Jeho nitro bylo vnímavé i vůči tichému hlasu Ducha svatého. Tyto schopnosti posiloval v tichu pouště. Až do svého veřejného vystoupení se držel stranou. Chtěl si být jistý, že vystoupí v pravý čas. Proto čekal, až ho Stvořitel vyzve, aby začal kázat a připravovat židovský národ na příchod mesiáše.

     Stejně jako Jan Křtitel jsem i já vybízen k tomu, abych připravoval své blízké na vstup Ježíše do jejich života. Pokud v tom chci být úspěšný, potřebuji růst a „sílit na duchu“. Mé srdce musí naslouchat tichému hlasu Ducha svatého, abych rozpoznal vhodný čas, kdy mám ke svému kázání životem přidat vhodná slova. Slova, která mé blízké zachrání pro život věčný.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)