Pudy a ďábel

        Při čtení Jakubova listu docházím k poznání, že skutečně moudrý může být jen ten, kdo dovolí, aby Bůh ovládal jeho myšlení i emoce. Tento stav se pak projeví nejen v tom, co říká, ale i ve způsobu jeho života.

        Jakubovy rady oceníme při vlastním sebepoznávání. Je dobré znát svůj vlastní stav. Vědět, zda jsem moudrý nebo bláznivý. Podle čeho mohu také poznat, jak je na tom má moudrost? Jakub píše: "Máte-li však v srdci plno hořkosti, závisti a sobectví, nechlubte se moudrostí, protože se to nesrovnává.
Vaše myšlení neovládá Bůh, nýbrž vaše pudy a ďábel." (Jak.3,14-15)

        Hořkost, závist a sobectví – důkaz toho, že v mém srdci i mysli není Bůh. Jakub dokonce říká, že v takovém případě mé srdce může ovládat ďábel.

        Podle překladu Dr.Petrů existuje Boží moudrost "shůry" a pak ještě druhá, která nemá původ u Boha. "To není moudrost, jež přichází shůry, ale pozemská, živočišná, ďábelská."

        Moudrost, při které mou mysl ovládají pudy a ďábel, vede k touze naplnit si své sobecké zájmy. Je provázena hořkostí a závistí vůči těm, kteří se mají lépe. A také snahou je porazit jakýmkoliv prostředkem.

        Moudrost shůry obrací mou pozornost vzhůru. Jejím smyslem není naplnění mých sobeckých přání, hovění vášním a pudům. Cílem moudrosti od Boha je soulad se Stvořitelem a jeho vůlí. Protože jen tehdy, když žijeme ve shodě s Boží vůlí, můžeme být skutečně šťastní, spokojení a nacházíme pokoj, který nám nabízí Ježíš: "Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!" (Jan 14,27)

        Jakubova slova o tom, že nebeskou moudrost nemohou provázet hořkost, závist a sobectví, má pro mne ještě jeden důležitý význam. Vedle toho, že mi pomáhají poznat můj vlastní stav, mají sloužit i jako obrana vůči lidem, kteří chtějí v mém životě zaujmout místo moudrého rádce.

        Všichni potřebujeme mít někoho blízkého, s kým bychom se mohli sdílet se svými radostmi i starostmi. Člověka, kterému bychom mohli říci to, co právě prožíváme. Blízkou osobu, se kterou se můžeme radit o tom, co dál v našem životě. Jakub nám radí, abychom dobře sledoval život takového člověka. Pokud se v něm projevuje hořkost, závist a sobectví, pak to pro nás nebude dobrý poradce a důvěrník.

        Proč? Protože člověk, kterého ovládá hořkost, závist a sobectví, nemůže být šťastný, spokojený, radostný a nebude mít ani klid. No a proč se radit s někým, kdo ještě prohloubí mé pocity hořkosti, závisti a sobectví?

        Skutečná moudrost vede k nadhledu.
Člověk najednou zjišťuje, že to, co v jeho srdci působilo pocit hořkosti, nestojí za to, abych se tím nechal připravit o radost z toho, že mohu žít.
Díky Boží moudrosti najednou vnímám, že nemám co závidět. Vždyť ten druhý, o kom jsem se domníval, že je šťastnější než já, protože má něco, co já ne, vlastně šťastnější není, protože štěstí není v tom, co mám, ale kým jsem a v mém vztahu s Bohem a mými blízkými.
Bůh mne také učí, že nejšťastnější nejsem když dostávám, ale když se mohu dělit a rozdávat.

        Bože, ovládej mé nitro a zbav mne hořkosti, závisti a sobectví. Díky.