Proč se nepřesvědčit?

Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“

Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. (Lukáš 2,15-17)

     Pastýři prožili fascinující setkání se zástupy nebešťanů. Andělé přišli, aby společně oslavili narození Mesiáše. Chtěli vidět, jak bude vypadat Bůh vtělený do člověka.
     Je zajímavé, že nebeští poslové zvěstují svou zprávu obyčejným pastýřům. Proč raději nešli za veleknězem, nebo za farizeji a zákoníky? Ti přece měli teologii v malíčku.

     Proč šli za pastýři? Protože tito prostí muži byli jedni z mála Židů, kteří skutečně očekávali příchod Mesiáše a těšili se na něj. Nakonec, dokazují to tím, jak reagují na novinu, kterou jim přinesli andělé.
     Ono totiž nestačí jen naslouchat nebeským poslům, je třeba aktivně reagovat a zjistit, zda je to, co slyším, pravda. Je třeba „jít až do Betléma“. Nezůstat stát v polovině cesty. Buď Ježíše přijmout jako Mesiáše, který přináší Zemi pokoj a mně dává sílu šířit ve svém okolí dobrou vůli, nebo ho odmítnout jako podvodníka.

     Spousta lidí nedávno o Vánocích vyslovovala Ježíšovo zdrobnělé jméno. Mnozí možná zašli i na půlnoční. Jenže to nestačí. I já, podobně jako pastýři, musím jít až „do Betléma“, chci-li mít z Mesiáše užitek. Pokud se s ním nesetkám osobně, nemá pro mne jeho narození ve chlévě, jeho smrt na kříži a ani jeho vzkříšení žádný význam. Má-li se stát i mým Zachráncem, musím se s ním osobně setkat.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)