Příklad patriarchy Jóba

        Ještě jednou se zastavíme u potřeby trpělivosti. Křesťané ji podle Jakuba budou potřebovat stále víc. S tím, jak se bude blížit Ježíšův návrat na naši zemi, bude paradoxně přibývat těch, kteří budou toto vyvrcholení dějin hříšného světa zpochybňovat.

        Jakub radí, abychom se trpělivosti učili od rolníka, čekajícího na úrodu, a také od proroků, kteří trpěli kvůli tomu, že měli odvahu hlásat to, co jim Bůh ukázal.

        Nakonec Jakub odkazuje ještě na jednu slavnou biblickou postavu, kterou nám dává za příklad: "Slyšeli jste o Jóbově trpělivosti a vzpomeňte si, jak Bůh nakonec jeho utrpení obrátil k dobrému." (Jak.5,11)

        Starozákonní kniha Jób, kterou v naší Bibli najdeme před knihou Žalmů, je obestřena určitým tajemstvím. U všech ostatních knih, které popisují nějaký příběh, známe přibližnou dobu jejich vzniku. U knihy Jób se jen domníváme, že ji mohl napsat Mojžíš. Tak to alespoň říká stará židovská tradice. Nemůžeme ani určit dobu, ve které žil Jób, hlavní hrdina této knihy.

        Jedno je ale z této knihy zřejmé. Jób musel být výjimečný člověk. Tak výjimečný, že se jím chlubil samotný Bůh. Tak je to alespoň popsáno v úvodu knihy: Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan.
Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?"
Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem."
Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého."
Satan však Hospodinu odpověděl: "Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit."
Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj."
A satan od Hospodina odešel. (Jób 1,6-12)

        Ďábel se pak pokouší dostat Jóba do kolen a připravit ho o jeho důvěru v Hospodina. Jednoho dne ho satan připraví o stáda, která Jóba živila. Krátce nato přijde Jób i o všech svých deset dětí.

        To ale ďáblu nestačí. Vyžádá si od Hospodina povolení a pak Jóba zbaví i zdraví. Nakazí ho velice bolestivou nemocí. Čeká, že teď konečně Jób na Boha zanevře. Jenže to Jóba podcenil. Nevzdal se svého Boha ani ve chvíli, kdy ho k tomu vybízí jeho manželka, která se už nemůže dívat na jeho utrpení, a proto mu říká: "Zlořeč Bohu a zemři!" (Jób ,9)

        Jób sedí na smetišti, střepem si snaží zmírnit své utrpení. Celý život sloužil Bohu. Teď je z něj troska. Nerozumí tomu, co se to stalo. Přemýšlí, kde udělal chybu. Na nic nemůže přijít, a tak se ptá Boha. Jenže ten mlčí...

        Příběh končí šťastně. Jób je uzdraven, znovu získává bohatství a také se mu podaří zplodit deset dětí. O svém vztahu s Bohem prohlásí: "Byť mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před obličej jeho předložím." (Jób 13,15) A svou zkušenost shrne slovy: "Znal jsem tě jen z doslechu, ale teď tě mé oči spatřily." (Jób, 42,5) Jakub dobře věděl, proč dává Jóba za vzor trpělivosti. Ten, kdo si přečte Jóbův příběh, dá Jakubovi za pravdu.