Překážka pro mužskou modlitbu

        Text, ke kterému se dnes dostáváme, je velice zvláštní. Petr v něm totiž dává do souvislosti něco, co spolu zdánlivě vůbec nesouvisí. Od slov, které adresoval ženám, se nyní obrací na muže.

        Podívejme se, co jim radí: "Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života.
Tak vašim modlitbám nebude nic překážet."  (1. Petrův 3,7)

        V Petrově době to ženy neměly snadné. Většinou se na ně pohlíželo jako na majetek muže. Měly jen malá práva, a pokud by šly k soudu s tím, že musí snášet domácí násilí, neměly by šanci na úspěch. Soudci tehdy byli muži, kteří se vždy zastali agresora, protože sami nebyli o nic lepší.

        I dnes jsou země, kde je to podobné a někde dokonce i horší. Zkuste si třeba vyhledat informace o tom, jak vnímají roli ženy muslimové v Mauretánii. Většina žen v této saharské muslimské zemi je v roli otrokyň, které jejich pán znásilní, kdy se mu zachce. A muslimští duchovní tyto otrokyně učí, že když v tom všem obstojí, a budou věrně sloužit svému pánu, čeká je "věčný ráj". Toto "vymývání" je příčinou toho, že tento druh otroctví není možné vymítit.

        Ale nedělejme si iluze, že u nás je vše v pořádku. Spousta mužů v naší zemi si i dnes myslí, že jsou pány tvorstva a žena je musí slepě poslouchat.

        Petr mi radí, abych si uvědomil, že žena není stejná, jako já. To, co se líbí mně, se ještě nemusí líbit jí. To, co mně dělá dobře, jí může ubližovat...

        Apoštol také zdůrazňuje, že ženy mají stejné právo na spasení, jako já. Někteří středověcí teologové o tom pochybovali. Nakonec se údajně jeden církevní koncil musel zabývat otázkou, zda má žena duši.

        Apoštol Petr v tom má jasno. Ženy jsou spoludědičkami spasení. Nejsou tedy méněcennější než muži. Mají stejná práva a také stejné povinnosti. Přes to všechno ale nejsme stejní a my muži bychom na to při jednání s manželkami neměli zapomínat.

        Po tom, co je nám všem asi jasné, přidá Petr dovětek, který nás možná překvapí: "Tak vašim modlitbám nebude nic překážet." Jak to spolu souvisí? Proč má můj vztah k mé manželce vliv na můj modlitební život? Opravdu se může stát překážkou pro mé modlitby?

        S manželkou už za sebou máme stříbrnou svatbu. Náš vztah se stále vyvíjí. Když jsme se brali, neměl jsem o "duši" ženy žádné znalosti. Díky tomu jsem často ubližoval, aniž bych chtěl a aniž bych si to uvědomoval. Jsem rád, že jsem se mohl díky různým knihám a školením dovědět víc o rozdílech mezi mužem a ženou.

        Často se nám stávalo, že jsme šli spát, aniž bychom vyřešili problém, který vznikl. Ona si myslela, že za to můžu já. Já si zase myslel, že je na vině ona. Pak jsme leželi v jedné posteli, převalovali se, nemohli spát a já se ani nemohl v klidu modlit. Právě modlitba byla tím, co mi pomohlo si uvědomit svůj podíl na tom, že to v našem vztahu skřípe.

        Petr má pravdu. Problémy v manželství jsou překážkou pro modlitbu muže i ženy. Na druhé straně, pokud prožívám svůj pravidelný modlitební život s Bohem, pak právě modlitba může být velkou pomoci při řešení vztahových krizí.

        Pane, pomoz mi, abych si uměl vždy vážit své ženy. Pomoz nám, aby naše soužití nebylo překážkou pro naše modlitby. Ať si v tom raději naopak pomáháme.