Předměty s příběhem

Pánové, kdybych vám nabídl dres, ve kterém vyhrál Christian Ronaldo jeden z pěti vítězných ročníků Ligy Mistrů, brali byste? Dámy, braly byste klobouk, který nosila princezna Diana?

Je to zvláštní, jak předměty, které samy o sobě nemají zvláštní hodnotu, získávají na ceně, když jsou spojeny s někým slavným, nebo se zajímavým příběhem.
Asi každý máme doma nějaký předmět, který nám připomíná někoho, kdo v našem životě hraje významnou roli, nebo něco, s čím se vážou příjemné vzpomínky.

Máte rádi knihy? Já ano.
Ve středu jsem proto navštívil „Výstavu Biblí“ v Ivančickém KIS. Během poutavého výkladu průvodce mne zvláště zaujal jeden exponát. Nebyla to kniha, ale jen její část a ještě k tomu ručně psaná. Na cigaretových papírcích byly ručně psané výseky biblického textu.
Autorem byl člověk, kterého v padesátých letech minulého století zavřeli komunisti, protože svou víru v Boha podle soudce vyjadřoval příliš viditelně. Součástí dlouhého pobytu ve vězení byly i různé formy „přesvědčování“, ať není hloupý a raději se své víry vzdá.

Z vyprávění lidí, kteří zažili něco podobného, vím, že zakoušeli stav, kdy měli chuť poslechnout dozorce a na Boha a víru v něho se vykašlat.
Ty cigaretové papírky popsané citáty z Bible, byly určeny právě k tomu, aby autora povzbuzovaly, když po intenzivním zájmu bachařů přicházely zmíněné krize. Bibli tehdy ve vězení mít nesměl, tak si zaznamenával alespoň ty texty, které se kdysi naučil nazpaměť.
No a proč na cigaretový papír? Protože to byl jediný papír, ke kterému se jako vězeň mohl dostat.

Dnes už je doba jiná. Vězni mohou mít nejen Bibli, ale v každé věznici působí i kaplan, starající se o duchovní potřeby každého, kdo o ně projeví zájem.
A Bible? Tu dnes vězni mohou mít také. V jednu dobu o ně byl velký zájem. Papír, na kterém byly tištěny, se totiž hodil na balení cigaret.

Slyšel jsem o muži, který takto spotřeboval několik výtisků „Nového zákona“. Jednou, když zase „nafasoval“ další, se rozhodl, že si každou stránku nejprve přečte a teprve pak ji použije na balení tabáku. Protože byl opravdu silný kuřák, četl rychle.
Během čtení zjišťoval, že ten Ježíš, o kterém pojednává celý Nový zákon, je mu stále bližší a sympatičtější. Po pár dnech si dokonce uvědomil, že věří tomu, co čte, a že by si přál umět jednat a žít podobně, jako lidé, kteří Krista přijali jako svého zachránce.

Jedno ráno došel k textu, ve kterém apoštol Pavel píše: „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh...“ (1. Korintským 3,16-17) Docvaklo mu, že jeho kouření je vlastně také „ničením chrámu těla“. Uvědomoval si ale, jak moc mu ta cigareta chutná a tak se snažil myšlenku na to, že by s kouřením přestal, zaplašit.
Během dopoledne vykouřil dvě cigarety a když se dostavila chuť na další, začal číst stránku, která se měla stát další cigaretou. Na ní uviděl se něco, co ho potěšilo: „Všechno je mi dovoleno...“ (1. Korintským 6,12) Zajásal, ale jeho radost trvala jen krátce. Text totiž pokračoval slovy: „ano, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ničím se nedám zotročit.“ Z té stránky se už další cigareta nestala. To, co se na ní dočetl, přijal jako Ježíšovu výzvu, aby přestal kouřit. Přestal.

Jsem rád, že si dnes nemusím tajně na cigaretový papír zapisovat útržky z Bible, které si pamatuji. Mám radost z toho, že příběhy, které jsou obsaženy v této knize, dokážou proměnit život lidí, kteří byli uvězněni ne pro víru, ale protože spáchali nějaký zločin.

Bible pro mne může být jen jednou z mnoha milionů knih, která byly během historie naší planety sepsány. Cennou se stává v okamžiku, kdy s ní spojím svůj příběh. To pak její hodnota stoupá s každým okamžikem, kdy jí dovolím, aby promlouvala do mého každodenního života.