Předej mu starosti

Davidův "žalozpěv" nad zrádci a jejich osudem končí. Tím, co v něm zpívá, sleduje dvojí účel. Varuje nás před podobným jednáním, které se může na začátku jevit jako velice výhodné.

Na konci je však trápení, život v opovržení a často i potupná smrt. David na adresu zrádců říká:
"Jejich škoda, když to nedovedou uznat,
   sami na svou pýchu jednou doplatí." (Žalm 55,20)
A to už jsme u toho druhého účelu, který David v této písně sleduje. Tomu, kdo je zrazen, se v určité chvíli může zdát, že zrádce nakonec zvítězí. Mnohokrát to zažil i David. Zkušenost ho ale naučila se soudem chvíli počkat. Proč nemůže zrádce nikdy dopadnout dobře? I na to má David odpověď:
"Kdo mírumilovného zrádně přepadne,
   porušil slovo, smlouvu znesvětil." (Žalm 55,21)
Dnes už smlouva není zárukou toho, že vše nakonec dopadne tak, jak se domluvily obě strany, které smlouvu uzavřely. Nedodržení smlouvy je něco, s čím se dnes už počítá předem. Tehdy to tak nebylo. Bůh totiž porušení daného slova trestal a trestá ho i dnes, přestože nám to tak nemusí připadat.

         Člověk, který zradí a poruší dohodu, začne prožívat zvláštní proměnu. Jak se to projeví v jeho jednání? David popisuje svou zkušenost s proměnou zrádců:
"Řeč sice hladce jako máslo ukrajuje,
   v srdci však chystá tvrdý boj.
Kolem úst ti maže sladký med,
   do zad ti pak vrazí ostrý meč."(Žalm 55,22)
Musím se přiznat, že při čtení těchto slov mi v mé mysli nabíhaly vzpomínky na některé lidi, kteří se dlouho tvářili jako přátelé, ale v okamžiku, kdy pro ně bylo výhodnější se přidat na druhou stranu, tak to udělali a ještě při tom zneužili důvěrné informace, které ode mne získali v době, když jsem jim věřil. Na druhé straně nemohu říct, že bych nikdy v životě nikoho nezradil. Také nejsem dokonalý. Proto spoléhám na Boží odpuštění i na to, že mne dál v mém životě povede tak, abych už nikdy nikoho nezradil.

     Líbí se mi, jak David pokračuje dál:
"Na Boha slož klidně všechnu svoji starost,
   o spravedlivého on se postará
   a nikdy nedopustí jeho zkázu." (Žalm 55,23)
Myslím, že to platí pro toho, kdo se cítí zrazen, stejně jako pro toho, kdo si uvědomuje, že v této otázce sám selhal a teď toho lituje, protože ví, jak Bůh jedná se zrádci:
"Do propasti zato srazí neodvratně všechny,
   kdo své ruce poskvrnili krví.
   Vlastní proradnost jim život ukrátí."(Žalm 55,24)

     I v Davidově životě bychom našli situace, kdy sám zradil a obelhal, tvářil se jako přítel... Proto se mi líbí poslední slova jeho písně:
"Já budu, Bože, vždycky doufat v tebe!"(Žalm 55,24)
Každý, kdo si uvědomí svůj problém, s ním může přijít k Bohu.